Z maratonského triumfu do měsíce bez běhu: Když tělo vystaví stopku
Vyhrát maraton je euforie, na kterou se nezapomíná. Co se ale stane, když tělo po životním závodě z ničeho nic vystaví tvrdou stopku? Vytrvalkyně Míša otevřeně vypráví o tom, jaké to je přejít z maratonského vítězství rovnou do měsíce bez běhání, co s běžcem udělá zablokovaný piriformis i skrytý nedostatek železa a proč je někdy největší odvaha prostě zpomalit.
„Když jsem viděla, že vedu, naskočily endorfiny“
Příprava na jarní vrchol sezóny nebyla ideální. Lehká viróza týden před startem nahlodala sebevědomí a na startovní čáru maratonu se Míša stavěla s velkým respektem i jasným plánem ústupu.
„Celý týden byl takový, že jsem přemýšlela, zda vůbec nastoupit do závodu nebo ne. Povedlo se mi poslední dva dny zotavit a řekla jsem si, že to půjdu zkusit. Byla jsem rozhodnutá, že kdybych prostě nemohla nebo cítila, že tělo nefunguje, tak bych to po půlmaratonu zabalila. Avšak jak jsem viděla, že jsem první, tak endorfiny všechno přebily, začalo se mi běžet skvěle a doběhla jsem na prvním místě, čehož si moc vážím.“
První týden po doběhu byl ve znamení zasloužené euforie, gratulací a radosti z triumfu. Jenže tělo si vybralo svou daň za závodění na samé hraně sil.
„Vlastně první týden byl takový, že jsem se vezla na té euforii, užívala si všechny ty ohlasy a gratulace. Pak ten další týden se mi všechno ozvalo a tělo mi vystavilo takzvaně stopku. Začalo to tím, že mě začal pobolívat piriformis – hluboký hruškovitý sval. S tím jsem se dlouho potácela, chodila různě po fyzio, ale stále se to vracelo. Vždycky, když jsem nastoupila do tréninku, tak se mi znovu ozval.“
Zablokovaný hruškovitý sval, slzy v Olomouci a chybějící železo
Pokus o návrat k závodění na domácí půdě v Olomouci ukázal, že tělo ještě zdaleka není připravené na plnou zátěž.
„Byl to zhruba ten květen a červen. Na Olomouckém půlmaratonu jsem to zkusila běžet, ale dopadlo to špatně, protože se mi právě ozval ten hruškovitý sval. Doběhla jsem to se slzami v očích trošku s mým taťkou – aspoň jsem mu pomohla, pro mě to bylo v pohodovém tempu. Ale právě potom jsem to začala víc řešit. Chtěla jsem být zase zpět mezi těma závodníkama a furt mě mrzelo, že nejsem.“
K biomechanickému problému s hýžďovým svalem se v červnu přidala další záhada – nespavost kombinovaná s extrémní denní únavou. Klíč k celé skládačce přinesly až krevní testy.
„V průběhu června jsem začala mít problém i s nespavostí a naopak přes den se mi chtělo hodně spát. Zjistila jsem, že to bylo sníženým železem a feritinem. Takže to stačilo doplnit a tím, jak jsem ho doplnila, tak se začal znovu i ten piriformis napravovat.“
.jpg)
