Z maratonského triumfu do měsíce bez běhu: Když tělo vystaví stopku
Vyhrát maraton je euforie, na kterou se nezapomíná. Co se ale stane, když tělo po životním závodě z ničeho nic vystaví tvrdou stopku? Vytrvalkyně Míša otevřeně vypráví o tom, jaké to je přejít z maratonského vítězství rovnou do měsíce bez běhání, co s běžcem udělá zablokovaný piriformis i skrytý nedostatek železa a proč je někdy největší odvaha prostě zpomalit.
„Když jsem viděla, že vedu, naskočily endorfiny“
Příprava na jarní vrchol sezóny nebyla ideální. Lehká viróza týden před startem nahlodala sebevědomí a na startovní čáru maratonu se Míša stavěla s velkým respektem i jasným plánem ústupu.
„Celý týden byl takový, že jsem přemýšlela, zda vůbec nastoupit do závodu nebo ne. Povedlo se mi poslední dva dny zotavit a řekla jsem si, že to půjdu zkusit. Byla jsem rozhodnutá, že kdybych prostě nemohla nebo cítila, že tělo nefunguje, tak bych to po půlmaratonu zabalila. Avšak jak jsem viděla, že jsem první, tak endorfiny všechno přebily, začalo se mi běžet skvěle a doběhla jsem na prvním místě, čehož si moc vážím.“
První týden po doběhu byl ve znamení zasloužené euforie, gratulací a radosti z triumfu. Jenže tělo si vybralo svou daň za závodění na samé hraně sil.
„Vlastně první týden byl takový, že jsem se vezla na té euforii, užívala si všechny ty ohlasy a gratulace. Pak ten další týden se mi všechno ozvalo a tělo mi vystavilo takzvaně stopku. Začalo to tím, že mě začal pobolívat piriformis – hluboký hruškovitý sval. S tím jsem se dlouho potácela, chodila různě po fyzio, ale stále se to vracelo. Vždycky, když jsem nastoupila do tréninku, tak se mi znovu ozval.“
Zablokovaný hruškovitý sval, slzy v Olomouci a chybějící železo
Pokus o návrat k závodění na domácí půdě v Olomouci ukázal, že tělo ještě zdaleka není připravené na plnou zátěž.
„Byl to zhruba ten květen a červen. Na Olomouckém půlmaratonu jsem to zkusila běžet, ale dopadlo to špatně, protože se mi právě ozval ten hruškovitý sval. Doběhla jsem to se slzami v očích trošku s mým taťkou – aspoň jsem mu pomohla, pro mě to bylo v pohodovém tempu. Ale právě potom jsem to začala víc řešit. Chtěla jsem být zase zpět mezi těma závodníkama a furt mě mrzelo, že nejsem.“
K biomechanickému problému s hýžďovým svalem se v červnu přidala další záhada – nespavost kombinovaná s extrémní denní únavou. Klíč k celé skládačce přinesly až krevní testy.
„V průběhu června jsem začala mít problém i s nespavostí a naopak přes den se mi chtělo hodně spát. Zjistila jsem, že to bylo sníženým železem a feritinem. Takže to stačilo doplnit a tím, jak jsem ho doplnila, tak se začal znovu i ten piriformis napravovat.“
Když dříč musí do fitka na trenažér: Hlava jako největší soupeř
Pro vytrvalce zvyklého polykat kilometry v přírodě a tvrdě makat je nucená pauza očistcem. Celý květen strávila Míša na alternativních trenažérech.
„Ze začátku mě strašně deptalo, že nemůžu běhat, že mi to neběhá. Vlastně ten první měsíc, květen, jsem neběhala vůbec, protože ten sval mi to vůbec neumožnil. Takže jsem chodila různě do fitka na doplňkové stroje a to byla taková vymývárna mozku. Já jsem dříč, což možná bylo v tuhle chvíli i na škodu – kdybych si víc odpočinula, bylo by to lepší. Ale i tak jsem byla třeba 2 hodiny na nějakém kardiostroji a snažila se to udržet. Viděla jsem, jak všichni trénují, a já tam zavřená stereotypně jedu dvě hodiny.“
Skutečné uzdravení nepřišlo na trenažéru, ale až s vnitřním přijetím situace a změnou prostředí.
„Musela jsem se v hlavě zkrotit. Říct si, že teď moje tělo potřebuje čas na zotavení, musím se pomalu navrátit, pomalu se rozjet, nikam nespěchat a celkově si odpočinout od toho výkonu a vrcholového nasazení. Mám ráda tu tvrdou dřinu a zastavení mi dělá problém. Ale zároveň to byla úleva, že jsem si konečně dovolila zastavit se a odpočinout. Odjeli jsme s taťkou do Suldenu do italských Alp na kratší soustředění, brala jsem to i jako dovolenou. Tam mi hodně pomohlo, že jsem dokázala úplně vypnout hlavu.“
Best4Run výbava pro návrat po zranění a únavě
Zkušenost Míši ukazuje tři zásadní pilíře, na které by měl myslet každý běžec, když tělo hlásí únavu a přetížení:
1. Hluboké uvolnění svalů (Piriformis syndrom)
Hruškovitý sval je schovaný hluboko pod velkým hýžďovým svalem a klasický válec na něj často nestačí. Skvělým pomocníkem je bodová masáž – vyzkoušejte masážní míčky nebo vibrační duobally, kterými vsedě přesně zacílíte zatuhlé úpony.
2. Vnitřní výživa a doplnění zásob (Železo a feritin)
Pokles feritinu (zásobního železa) zásadně limituje přenos kyslíku do svalů i jejich regeneraci. Pokud cítíte neobvyklou únavu a těžké nohy i při lehkém klusu, nechte si zkontrolovat krevní obraz a doplňte šetrné, dobře vstřebatelné železo v chelátové formě v kombinaci s vitamínem C.
3. Kvalitní regenerace po zátěži
Po těžkém tréninku tělo volá po rychlých živinách. Osvědčenou volbou pro okamžité doplnění glykogenu a aminokyselin jsou prověřené regenerační nápoje, například Enervit Recovery Drink nebo prémiová výživa Pillar.
Zpátky v plné síle: Cíle pro podzimní sezónu
„Teď už jsem zpět v plné síle a cítím se, řekla bych, ještě silnější. Pomohla změna myšlení v přístupu, doplňky stravy, spánek, železo a dobrá strava – ta hlava v tom vždycky hraje velkou roli.“
Míšu teď po horských trailech čeká návrat na rychlý asfalt a podzimní závodní kalendář má nabitý:
- 5. září Birell Grand Prix Praha (10 km)
- 19. září Mattoni 1/2Maraton Ústí nad Labem
- Podzimní vrchol Rychlý silniční půlmaraton – útok na nový osobní rekord
„Teď jsem spíš běhala dlouhé traily v horách a je to z ničeho nic zpátky do rychlosti. V Ústí nevím, jestli stihnu natrénovat na osobák, ale věřím, že na podzim se mi povede sehnat rychlý půlmaraton a mohlo by to tam padnout.“