Testujeme: Hoka Arahi 7 – nejlepší boty, jaké jsem kdy měla
Hoka patří mezi nejoblíbenější značky nejen u nás v Best4Run, ale mezi běžci vůbec. Jejich legendární modely Clifton, tlumené Bondi nebo trailovky Speedgoat potkáte téměř na všech závodech, na které vyrazíte. Co je ale takhle použít jako botu na běžné nošení? Naše copywriterka Veronika s sebou vzala do Koreje pronační Hoka Arahi 7. Jak si vedly?
Nejsem běžec, ale ujdu víc kilometrů než leckterý maratonec. Když jsem hledala boty, které zvládnou moje městské i horské toulky bez toho, aby mě zradily kotníky nebo nálada, narazila jsem na Hoka Arahi 7. A dobře, že tak. Potřebovala jsem něco, co udrží moje nohy na uzdě, protože moje kotníky si dělají, co chtějí (kam je sklon, tam se kotník rád vychýlí a s ním i celé moje já) a běžné boty mě prostě nebavily.
Hoka Arahi 7 mě zaujaly tím, že jsou lehké (216 g) a přitom mají výbornou stabilitu díky technologii J-Frame™. Takže žádné pády a vyvrknuté kotníky. A tak začal náš společný výlet. Já, moje nevyzpytatelné nohy a Hoka Arahi 7.
Dlouhý let, deště i kopce
Začalo to už cestou na letiště. Pak 16 hodin v letadle. Žádné otlačeniny, žádné „zmáčenky“, nohy v pohodě. Po příletu do Koreje jsem rovnou sedla na vlak do, v tu chvíli upršeného, Busanu.
Hoka Arahi 7 statečně bojovaly proti mokrému chodníku a vlhkému vtíravému počasí. Ale díky prodyšnému svršku ze síťoviny noha dýchala a i po celodenním maratonu po městě nebylo cítit jediné „uf, už bych se zula“.
Dokonce mě udržely ve svislé poloze i na (pro mě) prokletém vyhlídkovém mostě s prosklenou podlahou. Ano, běžela jsem po něm, protože dívat se pod sebe fakt nešlo, ale přežila jsem to. A hlavně! Neuklouzla jsem.
V Gamcheonu se mnou couraly mezi pastelovými domečky a zvládly i přeskakování kamenů přes řeku v Gyeongju. Tady se ukázala přilnavost podrážky a konstrukce Meta-Rocker, která pomáhá přirozeně „kolébat“ krok dopředu.
Hora, vedro a moment, kdy jsem málem vypustila duši
V Daegu jsem si řekla, že si dám menší výšlap na horu Apsan. První část trasy po Jarakgil trail byla idylka, dokud jsem díky různým indíciím nepojala podezření, že po té cestě pravděpodobně nešel nikdo od dob dynastie Joseon. Takže jsem v rámci pudu sebezáchovy přešla na asfalt, který se záhy změnil v kamenitou stezku plnou schodů.
Čtyřicet stupňů ve stínu, vlhkost vysoká až nevím kam, já rudá jak paprika a pocit, že tohle už bude můj poslední výlet. Ale tlumení (27 mm na patě, 22 mm na špičce) udělalo svoje. Žádné bolestivé vystřelování do kloubů, žádné pálení chodidel.
Hoka Arahi 7 mě donesly až nahoru. Ten výhled? Stál za to. A dolů jsem doslova seskákala jako kamzík. Naprosto jistý krok, žádné uklouznutí, žádný strach.
Seoul a závěrečné kilometry
V Seoulu mě čekaly nekonečné procházky po ulicích, chrámech, trzích a schodech. Nohy bolely, jasně, ale ne z bot. V Hoka Arahi 7 jsem se cítila, jako bych chodila v měkké postýlce.
Takové to „polštářové“ pohodlí, které tě nechá jít dál, i když už hlava dávno říká, ať už si sedneš. Když si vezmu, že jsme spolu během necelých dvou týdnů nachodily přes 110 kilometrů, většinu po kopcích, schodech a dlažbě a ty boty pořád vypadají jako nové, tak to klobouk dolů.
A vlastně v nich chodím pořád. Do města, do práce, občas i běžím do školky pro děti (ne… sranda… neběhám). Ale kdybych musela? Tyhle boty by to zvládly levou zadní. Jsou to přece běžecké boty Hoka Arahi 7.
Hoka Arahi 7 jsou důkazem, že stabilní bota nemusí být těžká ani nudná. Kombinují maximální pohodlí, výborné tlumení a opravdovou jistotu. Ať už jdeš po kamenech v Gyeongju nebo sprintuješ na vlak v Pardubicích.
Nejlepší boty, jaké jsem kdy měla.
A už teď se těším na novou generaci Hoka Arahi 8 (už vyšla, koukni se!). Protože jestli dokázali ještě o kousek zlepšit to, co už bylo skvělé, tak to moje nohy budou tleskat vestoje a začnu snad i dobrovolně běhat.