Jsem vůbec běžec? Jak porazit imposter syndrom a začít si běh konečně užívat
Stojíš na startu místního závodu nebo jen vyklusáváš v parku a v hlavě ti běží neodbytná myšlenka: „Co tady vlastně dělám? Vždyť se sotva hýbu. Ostatní vypadají tak profi, mají vyrýsovaná lýtka a běží jak gazely. Já jsem jen podvodník, co si hraje na sportovce.“ Vítej ve světě běžeckého imposter syndromu. Pocitu, že nejsi dost ve formě na to, aby si člověk mohl říkat běžec. I když tvoje tempo začíná šestkou, sedmičkou nebo prostě jen nejsi tak supercool jako lidé na Instagramu, ještě to neznamená, že běh není pro tebe. A jestli občas váháš už v předsíni, když si obouváš ty nechutně drahé boty, pojďme to změnit. Je čas si začít běh užívat.
V Best4Run vidíme tisíce běžců ročně. A víš co? Ne všichni jsou vyskeaní sportovci. Fakt, chodí k nám spousta lidí. Od maminek po porodu přes strejdy s bříškem, co se potřebují trochu hýbat, až po borce, co útočí na maraton pod tři hodiny. Pojďme takový ten mýtus o ideálních běžcích jednou provždy rozstřílet na kusy.
Definice běžce: Máš boty a běžíš? Hotovo.
Zapomeň na tabulky a elitní časy. Běh je fyziologický proces, není to privilegium vyhrazené pro vyvolené. Pokud se tvé nohy v určitém momentu obě naráz nedotýkají země (fáze letu), běháš. Tečka. Být běžcem není o tempu, ale o konzistenci a odvaze vyjít ven, i když se ti možná zrovna nechce.
Pomluva jménem pomalý běh
Bacha, tohle je ve skutečnosti tajná zbraň. Spousta začátečníků...ne, počkat, spousta běžců, se stydí za své pomalé tempo a snaží se „dohnat“ ty rychlejší. Výsledek? Tepovka vyletí do červených čísel, nohy ztěžknou a radost zmizí. Přitom ale výzkumy říkají, že 80 % tréninku elitních vytrvalců tvoří běhy v nízké intenzitě. To, čemu možná říkáš „ploužení“, je ve skutečnosti budování aerobního základu a kapilarizace svalů. Ti, které potkáváš v parku, a kteří vypadají, že vůbec nemakají, pravděpodobně trénují nejchytřeji. Přestaň se proto před sebou nebo před kýmkoliv omlouvat za své tempo – buduješ si motor.
Kvalitní výbava není za odměnu, ale pro ochranu
Častý projev imposter syndromu: „Koupím si pořádné boty, až si je zasloužím. Až uběhnu 10 km v kuse / až zhubnu 5 kilo.“ Tohle je největší chyba, kterou můžeš udělat. Tvoje klouby a vazy neřeší, jak rychle běžíš nebo dokonce jak rychle se jednou běžet chystáš. Naopak, při pomalejším běhu (nebo nadváze) trávíš na zemi v kontaktu s podložkou víc času a tvé tělo musí absorbovat více nárazů. Kvalitní tlumení a správná diagnostika došlapu je pro tělo začátečníka důležitější než pro 60kilového sprintera. Nečekej proto na zásluhy. Zasloužíš si vyhnout se zranění od prvního dne. A upřímně – ze zkušenosti víme, že v dobrých botách je běh úplně jiný zážitek.
Jak umlčet vnitřního kritika? Vypni si tempo na hodinkách
Zkus běžet jen na pocit nebo na tepovou frekvenci. Užívej si to, že můžeš. Jasně, je super pochlubit se kámošům na Stravě, ale jestli to k chlubení není, nikde to sdílet nemusíš. A navíc, neběžet na tempo, vzdálenost a zářez do běžeckého deníčku je úplně nový zážitek. Kdo by to byl řekl.
Přestaň se srovnávat s ideálem. Tvůj jediný soupeř je ta verze tebe, která chtěla zůstat na gauči. Běhání není elitní klub pro lidi s nulovým podílem tuku v těle. Věřte, že už jsme viděli běhat lidi, do kterých byste to neřekli ani za tisíc let. A bavilo je. A byli šťsatní. Pokud se vracíš domů s propoceným tričkem, zadýchaný a s vyčištěnou hlavou, tak pro nás jsi stoprocentní běžec. My jsme tu od toho, abychom ti na téhle cestě kryli záda (a nohy).