Pravá a nefalšovaná moravská trailová klasika. Kdo nebyl u slona, není běžec ani turista, je to pecivál a nic neví o životě. Nový tip na trailové běhy Venduly Horčičkové vede právě tudy až k vrcholu Kralického Sněžníků. Velice osvěžující, že?

Po delší odmlce se vracím s tipy na trailové výběhy v různých lokalitách naší krásné České republiky. Tentokrát vás nebudu šetřit a vezmu vás na svůj letní dlouhý běh do pohoří Kralického Sněžníku. Pravá trailová paráda.

Trasa 30,2 km | Převýšení 1134 m | Trasa zde

Výběh začíná na vlakové zastávce Podlesí. Já konkrétně jsem jela z Přerova rychlíkem do Olomouce, kde jsem přestoupila na další rychlík směr Jeseník. Z něj jsem po hodině jízdy vystoupila v Hanušovicích a přesedla do motoráčku směr Dolní Lipka. Všechny vlaky pěkně navazovaly, čekaly na sebe a celkově mi cesta zabrala 1:45, což podle mě není taková katastrofa.

Od plechové boudičky s nápisem Podlesí jsem se vydala kousek doleva k silnici. Tam jsem se dala doprava a už jsem se napojila na modrou značku, které mě dovede až na rozcestí Stříbrnická – sedlo. To bude ale až za 16 km, takže trochu popořádku. 1 km musím přežít po silnici, pak už se dávám doleva údolím směrem k Vojtíškovu. Vojtíškovem stoupám mezi hezkými chalupami až na konec vesnice. K mému zklamání i za Vojtíškovem modrá značka pokračuje po asfaltce. To je pro mě nejslabší věc na tomto výběhu – z Vojtíškova až na rozcestí U Sedmi cest, tedy 5 km, se běží po mírně stoupající asfaltové cestě.

Zato potom je to naprostá paráda. Modrá značka pokračuje po travnaté pěšince mezi nízkými smrky, houpe se po hřebenu přes paseky s krásnými výhledy, lesem s vysokým borůvčím, kolem lesnické chaty Babuše, kolem bunkrů. Tohle je pro mě čistá radost.

Po modré dobíhám až na rozcestí Stříbrnická – sedlo, které už leží u hranic s Polskem. Čeká mě závěrečný stoupák na samotný vrchol Kralického sněžníku – 2 km s 220 m převýšení. Volím českou červenou značku, která je delší a tím pádem mírnější. Probíhám kolem slůněte, osvěžuji se vodou z pramene Moravy a pak už hurá nahoru. Vrchol je sladký.  Mám štěstí na počasí, výhledy jsou na všechny strany opravdu luxusní.

Po chvíli kochání, svačině a odpočinku je načase vydat se na cestu zpět. Pokud máte rádi prudké technické seběhy, můžete běžet 3km po hranici po zelené polské značce až na rozcestí Gleboka Jama, kde se po žluté dáte doprava a připojíte se na mnou popsanou trasu. Já preferuji mírnější seběhy, takže pro zpáteční cestu volím opět červenou. Přes Stříbrnická – sedlo pokračuji po červené dál, užívám si výhledu Pod Ludmilou, osvěžuji se u Adélina pramene a prohlížím si hezky spravenou Kapličku Panny Marie. Tady se červená odpojuje doleva, já ale pokračuji po modré do Stříbrnic.

Cestou míjím ještě křížovou cestu. Ve Stříbrnicích musím asi kilometr po silnici, pak uhýbá doprava a přes louky dobíhám do svého cíle – Starého Města pod Sněžníkem. Na hodinkách mám 30 km za 3:15. Jsem maximálně spokojená. A co vy?

Zpět domů jedu opět vlakem – motoráčkem do Hanušovic, následně rychlíkem směr Brno do Olomouce a tam přesedám na rychlík do Přerova. Celkově mi cesta zpět zabere 1:53. Tento výběh je tak hezkým celodenním výletem, který podle mě stojí za to.

• Trasa: Podlesí - Vojtíškov - U Sedmi cest - Souš - Babuše - Podbělka - Sušina - Černá kupa - Stříbrnická - Králický sněžník - Stříbrnická sedlo - Vyhlídka Pod Ludmilou - Adélin pramen - Stříbrnice - Staré město pod Sněžníkem 

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run. 

Běhy dlouhé 150 kilometrů pro něj nejsou problém. Abychom byli přesní - běhy v horách. Nerad to vzdává, protože říká, že, když to vzdáte jednou, vzdáváte to pak už pořád. Jak to ale vypadá, když i jemu dojdou síly? Seznamte se s Petrem Pavlišem, novým členem našeho týmu.

Ahoj, jmenuji se Petr Pavliš a rád bych...takhle nějak začínala zpráva, která nám od Petra přišla. A v ní také odkaz na jeho Instagram. Byli jsme zvědaví na blázna, který spává venku v -15°C, běhá nekončné horské běhy, pořád je v pohybu a vypadá to, že ho to celé hodně baví. Tak to vypadá, že máme nového člena týmu. Opravdu se jmenuje Petr Pavliš a opravdu chvilku neposedí. Jak vypadají jeho výlety? Mrkněte třeba na report ze stále nepokořené trasy Karlova Studánka - Adršpach. 

Je to asi rok a čtvrt, kdy jsem zatoužil podívat se do Adršpachu. Spoje z Olomouce jsou ale docela komplikované a tak jsem si vymyslel, že pojedu na sever do Karlovy Studánky a odtud vyrazím pěšky (během). Celá trasa měla mít 140km a vedla přes Praděd, Kralický Sněžník a Orlické hory. Bohužel jsem si zvolil dobu těsně po zimě a horské mokřady byly ještě velmi rozmočené. Následně tak i mé nohy. Když jsem měl na Kralickém Sněžníku za sebou asi 70km, nohy už byly v takovém stavu, že každé došlápnutí bylo jako na hřebíky a jako by se mi jejich špička vždy alespoň trošku zaryla až pod kůži. Rozhodl jsem se skončit a ve výsledku jsem se posledních 500m na vlak málem plazil po čtyřech.Tahle trasa mě však nepřestala lákat a dokonce jsem se rozhodl ji ještě prodloužit a to až na Sněžku (235 km). Celkově tak zahrnovala start v Karlově Studánce, Praděd, Keprník, Šerák, Ramzovou, Smrk v Rychlebských horách, Kralický Sněžník, Bystrzyca Klodzka, Velkou Deštnou v Orlických horách, Park Narodowy Gór Stolowych, Broumovsko, Adršpach, Sněžku a cíl ve Vrchlabí.

Nedávno jsem vyrazil s kamarádem Pavlem, na Smrku jsme se rozdělili, protože tentokrát jsem neměl v plánu spát vůbec. Až po Kralický Sněžník se mi běželo úžasně. Chvíli jsem měl pocit, jako bych už nikdy nepotřeboval zastavit. V Polsku mě ale začala přemáhat únava a já začal usínat za běhu. Vedle silnice jsem našel seník a tak v něm na hodinku ulehl do termofólie. Pak jsem pokračoval. Běželo se ale už mnohem hůře, začalo se mi ozývat koleno a taky kotník, kraťasy mi rozedíraly stehno. Ve 3.30 ráno jsem procházel přes mokré zaroslé pole, kudy vedla stezka a promočil si ponožky i nohy. Nějakou dobu jsem to zvládal a kousek od hranic s ČR jsem začal opět usínat za chůze a tak se rozhodl si dopřát ještě dvě hodinky někde na sluníčku. Během mého spánku se ale zatáhlo a začalo to vypadat na déšť. V náhradních suchých ponožkách jsem tedy vyrazil dál a doufal, že mě to chytne alespoň někde u přístřešku.

To se samozřejmě nestalo a silný déšť mě chytl při výstupu na Deštnou (jak ikonické, že?). Tentokrát už zmrzlý, promočený skrz na skrz, s nohama na hadry jsem dorazil na chatku na vrcholu a zvažoval co dál. Bylo jisté, že mám před sebou ještě celou půlku (117 km) a už žádné suché věci. Naspáno 3 hodiny polospánkem a strávení další noci venku bylo tedy nevyhnutelné. Nehledě na to, že stav počasí také nebyl jistý. Rozhodl jsem se tedy svou výzvu ukončit stejně jako tehdy. Moc jsem se těšil, až dám na Instagram fotku ze Sněžky s hustým nápisem jako “Tak kde jsou ty limity?” Tentokrát jsem si ale odpověděl… Tady. Tentokrát. Účty s trasou zůstávají nevyřízeny a tak nezbývá než potrénovat, lépe se připravit energicky (zapomněl jsem zmínit spánkový deficit z náročného týdne)a vybavit se ještě alespoň jedním párem ponožek a hlavně vazelínou.

Tentokrát jsem to možná vzdal, ale já jsem rád, že jsem to udělal v pravý čas. Jakmile jsem nasedl do autobusu a tělo poznalo, že je konec, vyskočila mi horečka a domů jsem z vlaku málem nedošel. V ten moment, to byl ten limit. Šlo jít přes něj? 

P. S. Petra jsme na tohle dlouhé běhání vybavili botami Salomon S/Lab Ultra 2, protože mu sedly jako ulité. Mrkněte na ně dole pod článkem. 

Horská výzva. Legendární závod. Jaké to je zaběhnout si ho poprvé? Dneska tu máme report Anny Marie Cudrákové, která si závodem prošla, nebo spíš proběhla. O tom, jaké na vás čekají krizičky a co pomáhá si přečtěte v novém článku.

Ahoj, jmenuji se Anna. Běhám. Chodím po horách. Jezdím na kole, na skialpech. Jezdím po světě. Nejčastěji je mým parťákem můj manžel Honza. Nějak jsme se u všech těch bláznivin našli. 

Předpokládám, že většina z vás, běžců, už někdy slyšela o trailovém závodu Horská výzva. Pokud jste "jen slyšeli" nebo vůbec neznáte, přináším pro vás report právě z tohoto závodu, konkrétně z beskydské etapy. 

Anička a Honza na trase Horské výzvy (ti dva vzadu). Foto: Jakub Stryk

Co je vlastně Horská výzva? 

Závody se konají zpravidla od jara do podzimu a na výběr bývá kolem 7 různých míst po celém Česku, kde si lze závod během tohoto období zaběhnout. Výhodou je, že si můžete vybrat ze třech variant tras - short, half a long. Long trasa je opravdu pro machry, kteří se nebojí uběhnout minimálně 60 km s převýšením přes 3 000m. Dokonce se začíná už v noci, respektive za pět minut půlnoc, masakr. Ale aspoň si dáte velkou část trasy v noci a nevidíte ty kopce, to je nakonec možná i výhoda. Half je kolem 40 km s převýšením více než 2 000m a poslední trasa short je obvykle v rozmezí 13-20 km. 

Foto: Jakub Stryk

Horská výzva v Beskydech

My s Honzou (rozuměj já a moje nápady) jsme vybrali trasu half, protože jsme se tohoto krásného závodu zúčastnili poprvé, tak ať se moc neodvaříme. Závod se konal předposlední víkend v květnu. My jsme si vyjeli už v pátek, abychom si vyzvedli startovní čísla a nemuseli se tak v sobotu ráno stresovat. Samotný start byl v amfiteátru na Horečkách v Trojanovicích. Po celkem příjemném vyběhnutí nás za chvíli čekal celkem solidní výstup na Velký Javorník, kdo to tam zná, ví, že je to celkem nekonečné stoupání v serpentinách. A protože jsem se snažila držet tempo, myslela jsem, že sotva jsem vyběhla ze startu, obrátím to zase pěkně zpět. Naštěstí jsem to nějak dala a hned z Javorníku nás čekal krásný seběh (ty miluju!) až na sedlo Pindula.

Foto: Jakub Stryk

Z Pinduly jsme si to štrádovali opět pěkně do kopce až na Černou horu a z ní nás zase čekal seběh až na Dolní Bečvu, kde byla první občerstvovačka. Cosi málo jsme snědli, doplnili zásoby vody a zase jsme pelášili dál, tentokrát na Pustevny přes Skalíkovu louku. Během těch cca 10 km jsem opět všechno vypila, ale na Pustevnách nás naštěstí čekala další a poslední občerstvovačka. 

Foto: Jakub Stryk

Z Pusteven už pak přes sochu Radegasta až k Radhošti, odkud nás už čekal zase seběh až k sedlu Pindula přes Černou horu, kde jsme už ráno byli. No a teď to nejhorší nakonec, výstup, kterého jsem se nejvíc obávala - zpět na Velký Javorník. Už dvakrát jsem tudy šla dolů a pokaždé jsem si říkala, že tudy nikdy nechci jít nahoru, už vůbec ne po 35 km. A co čert nechtěl...  A víte jak to dopadlo? Nakonec jsem tam celkem vyběhla jak nic až jsem se sama divila. A z Javorníku pak šupky dupky po serpentinách až k cíli, kde jsme doběhli s časem 7:50.

Jak se mi Horská výzva líbila? 

Klidně bych si ho zopakovala! Zezačátku mi teda moc nesedl, celou cestu na Javorník jsem se bila do hlavy, ale jakmile přijdou mé oblíbené seběhy, neznám bratra. Menší krize přišla na Radhošti, ale byla opět brzy zažehnána seběhem a sluchátky s hudbou. S Honzou jsme čekali, jestli se pohádáme, přeci jen takový náročný závod, ale nic, prostě silná dvojka. Jediné co bych trochu vylepšila je trasa, protože jsme cca 3,5 km běželi po asfaltu na Pustevny, ale dalo se to přežít. A taky trošku občerstvení, vody a ionťáků bylo dost, ale jídlo nestíhali dobrovolníci chystat, tak byl každý rád, že si aspoň něco málo zobl.

Tak co, přihlásíte se? Pokud máte aspoň něco naběháno a milujete hory, tak vezměte parťáka a jděte do toho! Nás v srpnu čeká Hostýnská osma a Best4run budou u toho. A pokud nevíte co si na takový závod obout, přečtěte si nový článek. 

Dlouhý horský závod většinou běžíte proto, abyste něco zažili. Nádherné horské scenérie, pořádnou partu běžců, nadšení při startu i vyčerpání v cíli. Aby se ke všem těm zážitkům nepřidaly puchýře a otlaky na nohách, máme pro vás pár tipů na boty, které se hodí na Horskou výzvu, Beskydskou sedmičku, Hostýnskou osmu a podobné trailové závody.

Na dlouhých závodech už nestačí jenom odhodlání. Zatímco pětku nebo desítku jste schopni za cenu určitých obětí uběhnout i v jarmilkách po bráchovi, dlouhé závody vyžadují pořádnou výbavu. Kromě té povinné vřele doporučujeme nejen kvalitní vestičku, výživu, nepromokavou bundu, sudocrém, ale taky skvělou čelovku a pár náhradních ponožek. Když sprchne, oceníte, že se budete mít do čeho přezout a nerozmáčíte si chodidla jako houby. Tolik tedy k výbavičce s sebou a teď zásadní otázka - co na nohy? 

Chcete si užít pohodlíčko

Jestli na dlouhých tratích hledáte pohodlí, sáhněte po některém ze širokých a dobře tlumených modelů Inov-8, po klasice od Salomon nebo botách od Hoka. Horské závody vám předloží šutry i bahno, lesní cesty i asfalt, a proto je dobré sáhnout po univerzálce. Mezi nimi vynikají například tyhle modely. 

Inov-8 Parkclaw G 280

Inov-8 Parkclaw G 280má podrážku určenou z větší části na pevný povrch. Inov-8 udává 60% asfaltu, 40% terénu. Díky svým špuntům ale dokáže pěkně podržet tam, kde vás nečeká hluboké bahno, ale spíš nějaká ta lesní a polní cesta, jehličí nebo mokrá tráva. Největší výhodou téhle boty je velkorysá šířka, takže se jí nemusí bát ani běžci s pořádnou nohou. Pohodlná, dobře tlumená univerzálka. 

Inov-8 Trail Talon 290

Inov-8 Trail Talon 290. Nejuniverzálnější univerzálka ze všech univerzálek. Přeloženo do češtiny - jedna z našich nejoblíbenějších bot od Inov-8, která snese 50% pevného povrchu a 50% terénu. Relativně široká, díky 8 mm dropu příjemně pohodlná. Máme ji otestovanou na valašských kopcích i v hanáckých polích a musím říct, že podržela i v bahnitých sebězích. 

Hoka One One Challenger 5

Hoka One One nás baví čím dál víc a bavíme - li se o univerzálních botách, je tady jejich model Challenger. Stejně jako ostatní boty Hoka nabízí opravdu velice komfortní tlumení. Kolébkový systém, který pomáhá došlapovat na přední část nohy, a který vás při běhu žene dopředu, sice nemusí vyhovovat úplně všem, ale pokud vám padne, máte na nohou skvělou botu na dlouhý závod. Smíšený povrch je pro tuhle botu jako dělaný. 

Inov-8 Trailfly Ultra G 300 Max

Nejtlumenější trailovka, jakou Inov-8 zatím vyrobil. Nebude tak rychlá jako ostatní modely, ale u takhle dlouhého závodu vám jde možná spíš o pohodlí, že? Inov-8 Traifly Ultra G 300 Max je vybavená dělenou podrážkou pro dokonalejší došlap, s podrážkou určenou na měkký povrch vybavenou grafenem, díky kterému snese nějaký ten pevný asfalt a šotolinu nebo kamenitý povrch. Tohle je na opravdu dlouhatánské běhy. 

Altra Lone Peak

Nulový drop je u Altry něco, na co si musíte zvyknout. Jde to ale rychle a věřte, že její šířku oceníte nejen na dlouhých horských závodech. Asi nejběžněji používanou botou na horské běhy je Altra Lone Peak. Široká, s pevnými obsázkami, dobře tlumená a pohodlná. Jestli máte rádi barefootové střihy, ale chcete si být jistí dobrým tlumením, je Lone Peak skvělá volba. 

Chcete vyhrát

Hoka Speedgoat

Už sám název Hoka Speedgoat napovídá, že v DNA této boty je rychlost. Hoka tady ubrala něco málo ze svého legendárního tlumení, aby uvolnila místo rychlosti. Vyšší špunty této boty jsou určeny výhradně pro terénní záležitosti, takže zvažte, jaký bude terén na vaší trase. Zážitek z běhu ve Speedgoat ale stojí za to. 

Brooks Caldera

I přes vysoké tlumení a komfort je Brooks Caldera botou, která dokáže i zrychlit. Její tlumení vám zpříjemní každý krok, zároveň návratnost energie je obrovská. I přes svůj masivní vzhled vás bota v terénu podrží a budete mít pocit jistoty a stability. Díky podélnému rozdělení podrážky pod patou, se boty přizpůsobí prakticky jakémukoliv terénu. 

Brooks Cascadia

Brooks Cascadia je sázka na jistotu. Zajistí vám komfort jak na ultramarathon, tak na kratší výběhy do terénu. Díky Trail Adapt systému si bota poradí s jakýmkoliv terénem, a i občasné přeběhy přes silnici vás určitě nezaskočí. Poradí si i s ostrými kameny, proti kterým se Cascadia chrání balistickým Rock shieldem, který je vložen mezi dvěma vrstvami tlumící pěny. 

Inov-8 Trail Talon 235

Zatímoc Trail Talon 290 unese i težší běžce, Inov-8 Trail Talon 235 skvěle poslouží při nabírání rychlosti. Stejně široká jako její těžší verze, ovšem lehčí, rychlejší a energičtější. Pokud máte naběháno, sáhněte rovnou po ní, běh si užijete a naženete nějakou tu minutu navíc. 

Saucony Endorphin Edge

Závodní trailovka? Jedna nová je tu od Saucony. Saucony Endorphin Edge je vybaven karbonovou desku, takže se v ní běhá fakt hodně rychle. Navíc má velmi dobré odvětrávání, takže se hodí i do parného léta. Tohle je bota na bednu. 

Další tipy na výbavu ve videu oficiálního českého distributora značky Inov-8:

• boty Inov-8 (Trailfly Ultra G 280, Trailfly Ultra G 300 Max)
• vesty Inov-8
• lahve a kelímky Inov-8
• oblečení Craft (Nanoweight, Active Extreme), Inov-8 (Stormshell)
• hole Leki
• výživa Enervit
• čelovky Silva (Trail Run Free)

Čerstvě na trhu přistála novinka Inov-8 Trailroc 280 (M). Jak si vede v porovnání se svou starší sestrou Inov-8 Trailroc 280 (M)? Kterou byste si měli vybrat a proč? Nutno říct, že obě boty jsou ve své kategorii legendou. Každá však bude sedět jinému běžci.

Inov-8 Trailroc je koncept určený na kamenité stráně. Bota s drobnými špunty rozesetými relativně blízko u sebe krásně drží právě na šutrech a na pevnějším povrchu. Pro hluboké bahno má totiž Inov-8 úplně jiné boty. Trailroc 285 byl od začátku univerzálka, která se vyznačovala především skvělým střihem. Kompaktní, odolná proti nárazům a okopům, pohodlná i na velmi dlouhých tratích. 

Od minulého týdne u nás máme nový model Inov-8 Trailroc 280. Název se liší o jediné čísličko, takže by to měla být skoro stejná bota, ne? Chyba lávky. Noová 285 je úplně jiná bota. Sedí sice na stejné podržáce, ale tím veškerá podobnost prakticky končí. Ptali jste se nás, jaký je mezi nimi rozdíl, tak jsme si říkali, že by bylo fajn se jim trochu podívat na zoubek. 

Určení

Stejné. Oba modely jsou určeny do pevnějšího trailu, díky 4 mm špuntům posazeným blízko u sebe krásné zvládají kamenité traily i pevný povrch. Ani jedna se příliš nehodí do hlubokého bahna, protože špunty občas mají sklony zanášet se měkkým bahnem a pěkně si v něm hovět. 

Vítěz: Nerozhodně

Šířka boty

U konceptu Trailroc to býval docela zásadní parametr. Jako jedna z mála univerzálních trailovek od Inov-8 seděla dobře běžcům i s užšími nárty, ale zároveň nijak netrýznila ty, kdo mají sice nárty širší, ale potřebují jistotu v seběhu v nestabilním terénu. Nový model Inov-8 Trailroc 280 je o poznání širší, přestože jsou oba šity na středním kopytě typu M. Přibyl sice prostor a pohodlí, ale běžci s úzkými nárty bohužel trochu ostrouhali. 

Vítěz: Nerozhodně. Trailroc 285 ocení běžci s užšími nárty, Trailroc 280 zase ti se širší nohou. 

Svršek

Když byly na trhu boty Trailroc 285 a lehčí verze 270, bylo to jednoduché. Šlo o skoro stejnou botu s tím, že 285 měla pevnější obsázku a celkově malinko robustnější svršek. Nová Inov-8 Trailroc 280 je kompromisem mezi obojím. Svršek má jemnější výztuhu špičky než stará 285, chrání ale lépe svrchní část palce a také je pevná v nejkritičtějším místě - na vnější malíkové hraně. U obou modelů postrádáme kapsičky na návleky. 

Vítěz: Tady vede starší model Trailroc 285. Obsázky pevnější, noha jistější. 

Tlumení

Měli jsme dojem, že Trailroc 285 je výborně tlumená bota. Novinka Trailroc 280 je ale o něco pohodlnější. Klame sice trochu tělem a tváří se, bůhví jaký nemá drop, ale pravdou je, že oba modely stojí na dropu 8 mm. Rozdílné je množství materiálu v mezipodešvi, který je u novinky Trailroc 280 o pár milimetrů vyšší a na pohodlí je to znát. Když ji obujete, máte dojem, že jste vklouzli do pohodlné silničky. 

Vítěz: Novinky Trailroc 280. Rozhodně pro ty, kdo potřebují dobře tlumenou botu

Podrážka

Na začátku jsme sice tvrdili, že boty sedí na stejné podešvi, ale nebyla to tak docela pravda. Ano, obě mají podobně rozmístěné špunty stejné velikosti, obě jsou vyztuženy Meta Plate po celé délce chodidla, ale pozor, nová Trailroc 280 je doplněná grafénem. A to ji hází o kus před starší model. Větší odolnost a lepší grip je přesně to, co na šutrech hledáte. 

Vítěz: Trailroc 280, protože grafén. 

Celkový dojem

Kdybychom u nás neměli běžce s úzkými nárty, rozhodně bychom tleskali nové Trailroc 280. Je pohodlná, skvěle vypadá, hezky drží na noze i při kontaktu s hladkým povrchem. Běžci s úzkým chodidlem ale začínají mít u Inov-8 smůlu a můžou se tak poohlížet maximálně po botách do hlubokého bahna, na orienťák nebo na spartana. 

Vítěz: Nerozhodně. Podle toho, jakou máte nohu. 

Jak to dopadlo? 

Nečekali jste, že vám řekneme, která je lepší, že ne? Po pravdě musíme říct, že u nás malinko vede novinka, ale možná je to i tím, že jsme nadšení pohodlím a designem. Každá z bot je malinko jiná, proto novou Inov-8 Trailroc 280 doporučujeme běžcům se širším nártem a těm, kteří hledají hodně tlumenou trailovku na dlouhé běhy. Na starší verzi Inov-8 Trailroc 285 ale nedáme dopustit a budeme jí u nás pořád držet místečko pro běžce s užšími chodidly a pro ty, kdo chtějí mít skvělou odezvu terénu. 

Ultralehké, ultrarychlé. Takové jsou boty Salomon S/Lab Sense 7 SG. Jak se v nich běhá Kristýně Skupieňové, která v nich odběhal už pěkných pár extrémních závodů?

Salomon S/Lab je prostě závodní kolekce. Boty Salomon S/Lab Sense 7 SG jsou lehké jako pírko, s prodyšným svrškem, které jsou ale vybaveny pevným plátem v mezipodešvi, který ji chrání před proražením ostrými šutry. Běhají v nich Dolomitennmani, běhá v nich i Kristýna Skupieňová. Tahle křehká blondýnka v nich odběhla Patagonmana, běhá v nich extrémní Iron Many a skyrace, sem tam nějaký trailový závod. 

Jak se jí v nich běhá jsme byli ověřit v okolí jednoho z našich nejhezčích hradů, Helfštýna, který je zároveň Kristýniným domácím hřištěm. 

Třetí výběh nás zavede k nedalekému Helfštýnu. Zaparkuj kolo nebo vůz na kraji lesa na cestě mezi Lhotou a Paršovicemi, nazuj boty a poběž!

Jestli v okolí Přerova existují luxusní trail spot, je to rozhodně okolí Helfštýna. Z Hranic, Lipníka nebo Přerova k němu dojedete pohodlně na kole, ani se u toho pořádně nezapotíte. Trailíčky jsou pak namotané v okolí jednoho z největších středoevropských hradů, vedou hlubokými lesy a roklinami, pasekami a loukami, na tvrdém i měkkém povrchu. Prostě lahůdka. V tomhle prostředí se jezdí i legendární Author Šela Marathon, který letos obohatí i trailový běh, tak pojďte potrénovat. 

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run. 

Základní varianta |  11,6 km | Mapa zde

Hned od startu se dej doprava po cestě na kraji pole. Obtoč roh pole za pravou rukou a po chvíli přeběhni po pěšince potok. Za potokem pokračuj po pěšince doleva. Pěšinka se vlní lesem kousek od kraje pole, až na větší cestu. Po ní po kraji pole pokračuj asi jeden kilometr (také značeno jako červená cyklotrasa podle mapy.cz, ale nemám ověřeno). Cesta začne zatáček doleva do lesa a připojí se na ni modrá značka. Ty pokračuješ pořád dál po modré, po pravé ruce se otvírá pole směrem k Soběchlebám. Po asi 1,2 km (kus za prudkou zatáčkou) se modrá značka a cesta odchylují od pole a dávají se více do kopce. Pokud si to nechceš zkrátit (viz níže tip pro začátečníky), odboč po velké lesní cestě doprava a pokračuj víceméně po rovině. Za asi 1,5 km seběhneš do údolí s asfaltovou cyklostezkou. Ty se dáš mírně doprava po zpevněné cestě údolím a po asi 200 metrech zatočíš doleva do kopce po lesní cestě. Tou po hřbetu postupně vybíháš až na hlavní helfštýnský hřbet, po kterém vede silnice ze Lhoty do Paršovic a taky červená značka. Dáš se po ní doleva a chvíli necháš nohám odpočinout, když běžíš víceméně po rovině a po asfaltu. Po jednom kilometru na rozcestí Pod Krásnicí, kde silnice odbočuje doleva a červená pokračuje rovně, se ty vydáš doprava po zpevněné cestě (a modré cyklo značce, pokud mě mapy.cz nešálí). Po této vrstevnicové cestě obkroužíš kopce Krásnice a vynoříš se na louce pod Hlefštýnem. Buď si můžeš dát vrcholovku a vyběhnout po asfaltce k Helfštýnu, nebo mu zamáváš zespodu z kraje louky a pokračuješ po cestě rovně. Doběhneš na T křižovatku s červenou, dáš se po ní 50 m doprava a hned zase doleva na lesní cestu. Tou pokračuješ rovně asi 350 m až doběhneš pod prudký svah. Cesta se tam dělí, doprava pokračuje víceméně po rovině, ty se ale dáš po menší cestě doleva do kopce. Cesta se postupně zmenšuje, ale běžíš dobře, pokud jdeš pořád trochu do kopce. Cesta pak mírně zatočí doleva a zase se zvětší. Taky začínáš běžet více po rovině. Pokračuješ pořád po této cestě, která asi po 400 m zatáčí mírně doprava, lehce se zavlní a už se před tebou objevuje známá asfaltka. Dáš se po ní doprava a už vidíš okraj lesa, pole a své auto. Vítej v cíli!

P.S. Pokud vám připadá popis nesrozumitelný nebo složitý, může vám pomoci tato orienťácká mapa https://mapy.orientacnisporty.cz/mapa/sisemka-2013 nebo tato https://mapy.orientacnisporty.cz/mapa/helfstynska-hora-2017 (částečně se překrývají, ale některé oblasti jsou jen na jedné z nich).

Tip pro začátečníky: Neodbočuj z modré značky doprava, ale pokračuj rovně až na křižovatku s asfaltovou červenou U Huberta. Trasa se ti zkrátí na 9,5 km https://mapy.cz/s/3qrDW

Varianta pro náročné: „Přidej si kopce!“ 13,6km | Mapa zde

Nepokračuj po asfaltové červené, ale dej se na rozcestí U Huberta doprava dolů po žluté. Seběhni kopec až se připojí ke žluté modrá, tak se po obou dej doleva po vrstevnicové cestě. Na rozcestí Za Krásnicí se dej po modré prudce doleva nahoru a pokračuj po ní až pod Helfštýn. Vyběhni si po asfaltce na Helfštýn, zamávej hradu a seběhni dolů po červené. Až červené překročí příjezdovou cestu na Helfštýn, opusť ji a dej se doleva po lesní cestě. Ta překříží modrou, přejde přes potok a dál jde úbočím mírně nahoru. Až doběhneš na větší křižovatku, u které je oplocenka (kus oploceného lesa), dej se doprava. A už jsi na výše popsané cestě směrem k cíli.

Čtěte také: 

• Tipy na trailové běhy: Přerovem za mamuty
• Tipy na trailové běhy: Švédské šance Přerov
• Jak správně vybrat běžecký batoh a vestu

Skinners jsou unikátní ponožkoboty, které v roce 2014 vymyslel Petr Procházka. Hledal kompromis mezi botami a chozením na boso, nechtělo se mu odírat si nohy o kamínky. První Skinners ušil kamarádovi na míru cestovním šitíčkem. Postupně je dopracoval až do dokonalosti.

Asi už se vám někdy stalo, že jste potřebovali nějaké skladné a pohodlné obutí, které by se dalo vzít s sebou kamkoliv. Třeba do letadla, na brusle nebo na horský přechod. Tahat s sebou žabky, sandály nebo tenisky je většinou tak trochu otrava. Naštěstí v roce 2014 vymyslel Petr Procházka Skinners. Ponožkoboty, které stočíte do drobné ruličky, vejdou se snadno do batohu i do kapsičky u dresu a můžete si je vzít kamkoliv. Největší výhoda? Jsou skladné a projdete s nimi prakticky jakýkoliv povrch bez toho, abyste se báli kamínků, jehličí nebo větviček. 

Skinnersky nám Petr představoval u nás v prodejně krátce po tom, co přišly na trh. Dostal nás nejen skvělým produktem, ale také svou přirozeností, nadšením pro věc a čistou linkou, za kterou si jde. Měli jsme sice mezitím trochu práce, ale konečně máme Skinners u nás v Best4Run. Proč jsou tak výborné? 

• jsou skladné - to je samozřejmě jejich největší deviza. Můžete je sbalit do kapsy u bundy, hodit do batůžku, přibalit do kufru. Sbalíte je do ruličky o průměru 4 cm. 
• můžete chodit na boso a nebát se - ať už jde o chůzi nebo běh, nemusíte se bát došlápnout prakticky kamkoliv.
• jsou odolné - ještě je nikdo neprošlapal. 
• jsou jedinečné - český výrobek, který ještě nikdo neudělal. Jednoduchý nápad a precizní provedení. 
• jsou pohodlné - chodit na boso je fajn, ale mít u toho nohy v teple, v suchu, čisté a bezpečně chráněné je ještě lepší. 
• jsou multifunkční - oceníte je na tůře, při cestování, ve fitku, na wakeboardu, při kempováí, při běhání nebo jen tak ven. 
• jsou protizápachové - díky příměsi stříbra se budete cítit pohodlně celý den a nebudete se bát si je sundat na návštěvě. 

Jak to funguje? 

Ponožkoboty Skinners kombinují pohodlí chůze na boso s jistotou došlapu v botách. Spodní část chodidla chrání odolné švédské polymery, které nejsou lepené lepidly. Třívrstvý patentovaný svršek StretchKnit nohu pěkně obepne. Přitom jsou ponožky lehké, odolné, můžete je prát v pračce. Dá se v nich chodit, běhat, lenošit. Vyrábí se ručně v České republice z materiálů pocházejících z Evropy. 

Update: Skinners 2.0 jsou z nového úpletu a nově je k nim přibalena také stélka z měkkého plastu pro větší ochranu chodidla na ostrých površích. 

Jak vznikly? 

Petr prý první prototyp ušil na koleni pro svého kamaráda, který se zotavoval po úraze. První model ušil cestovním šitíčkem, další už byly o něco propracovanější. O dva roky později poslal svoje nové ponožkoboty na Kickstarter. Za měsíc a půl vybral přes 654 tisíc dolarů a cílovou částku překročil více než 65x. Neuvěřitelně úspěšná kampaň Skinners zařadila do hledáčku všech outdoorových nadšenců ve světě a patřila mezi vůbec nejefektivnější crowdfundingové akce vůbec. Od té doby se o nich nejen hodně mluví, ale rozšířily se do celého světa. Kdo je ještě neměl na nohou, o hodně přišel. 

Z čeho jsou? 

Ponožkoboty mají jednu obrovskou výhodu - jsou bezešvé. Díky tomu nikde netlačí, nedřou a netrhají se. Trojvstvá pletenina svršku se vyrábí ve velikostech XS-XXL, na svršek se pak nástřikem aplikuje gumová směs. Nejsou tedy ani lepené a neobsahují ftaláty. Konkrétněji? 22% bavlna, dále 22 % viskóza, 45 % Polypropylen Siltex a 11% Lycra. Ruční výroba v Čechách a evropské materiály přispívají k tomu, že jejich výroba udržitelná.

Jak se používají? 

Ponožkoboty Skinners můžete obout na bosou nohu nebo na ponožky. Můžete je mít jako relaxační boty, používat je na běhání, jako barefoot obuv, mít je v záloze na bruslích nebo na kole, můžete s nimi jít plavat, potápět se v moři nebo se projet na windsurfu. Díky odolným materiálům toho vydrží opravdu hodně. Po náročných dnech je prostě hodíte do pračky a jedete dál. 

Proběhnout se pěkným trailem s výhledy na město, pokochat se přírodou a trochu se porozhlédnout po krajině, kde se kdysi proháněli mamuti. Takový je dnešní tip na trailový běh Venduly Horčičkové.

Další tip na trailový běh vede opět okolo Přerova, ale slibujeme, že se podíváme i do jiných koutů Čech. Vendula Horčičková si pro vás dnes připravila lahůdkovou trasu plnou krátkých prudkých stoupání, tahlých lesních pěšinek, seběhů a pěkných výhledů. Vede nejenom kolem jediného přerovského vinohradu, ale také kolem trasy světoznámého závodu Extrém Race. 

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run. 

Základní varianta | 10,4 km

Mapa: https://mapy.cz/s/3qfeE

Dnešní trasa začíná ve Vinarech, obci kousek od Přerova. Na start trasy se můžete dopravit přerovským MHD, autem či na kole, nachází se totiž přímo na autobusové zastávce v obci.

Až budete na místě připraveni vyběhnout, vydejte se na severovýchod po modré a žluté turistické značce. Po nich oběhněte Vinary. Cesta začne stoupat a na konci domků zatočí doprava do lesa. Po hřbetu běžíte až na rozcestí Zamazalka, kde se značky oddělují. Vy se vydáte doprava po žluté a běžíte až na konec lesa směrem k obci Sobíšky. Nevyběhnete už na pole, ale dáte se po neznačené cestě doleva mírně z kopce. Po 200 m doběhnete na křižovatku s modrou značkou, kde se dáte doleva a běžíte zpět nahoru na hlavní hřeben nad Vinary. Když doběhnete nahoru na zpevněnou cestu, modrá se dává doleva zpět na rozcestí Zamazalka. Vy se ale dáte přesně na druhou stranu, doprava, a běžíte po zpevněné cestě lesem. Asi po půl kilometru se les otvírá a po levé ruce budete mít zahrádky nad Vinary a louku. Vy pokračujete po cestě stále rovně, až se kolem lesa a pole dostanete na silnici, která vede z Přerova do Čekyně. Silnici přeběhněte a pokračujte po zpevněné cestě stále rovně. Minete po levé ruce přerovskou rokli (autokrosové závodiště) a běžíte dále mezi poli. Po kilometru zatočte první odbočkou doleva a dostanete se nad žernavský lom. Ten oběhněte zprava a až doběhnete na T křižovatku, dejte se doleva. Pokračujte kus rovně a až doběhnete na další T křižovatku se zpevněnou cestou, dejte se doprava. Po 250 m zatočte ostře doleva. Připomíná vám to něco? Ano, tady se dnešní trasa částečně kryje se závodem Ledňáček s Best4Run

Po dalších 150 m se dejte opět doleva. Tentokrát po polní cestě, která stoupá k zahrádkám. Současně by to měla být značená cesta v rámci Naučné stezky Předmostí do pravěku. Po této značce vystoupejte kolem zahrádek k sadu a kolem něj doprava nad přerovskou rokli. Cestou si můžete užívat výhledy na Přerov z opačné strany, než minulý týden ze Švédských šancí. Nad roklí doběhnete na T křižovatku se zpevněnou cestou, kterou jste přibíhali. Dáte se doprava a stejně jako před pár minutami přeběhnete silnici Přerov – Čekyně. Pokračujete po značce Naučné stezky kus rovně mezi poli a pak se po ní dáte doprava směrem k Čekyňskému kopci. Po pravé ruce se nachází Přírodní památka Na Popovickém kopci, která vám opět otvírá hezký výhled na Přerov. Vy pokračujte po značce naučné stezky, která kopíruje louku a kraj lesa (zatáčí mírně doleva), až se zanoří do lesa, kde se na T křižovatce potkává se zelenou turistickou značkou. Tam se dáte doprava a běžíte dolů z kopce. Zelená se po chvíli odpojuje doprava, ale vy pokračujete prudce dolů z kopce po značce Naučné stezky. Když se vynoříte z lesa, už jste na ulicí Doubí ve Vinarech. Po ní běžíte kousek rovně a pak hned první ulicí doleva. Pak doběhnete na hlavní ulici ve Vinarech, Vinařskou, po které se dáte doprava a už jste zpět na autobusové zastávce. Jste v cíli a máte dobrý pocit z pěkných 10 km v nohách. Gratuluji.

Tip pro začátečníky: Nepřebíhejte silnici Přerov-Čekyně, ale rovnou zatočte doleva směrem k Čekyňskému kopci. Trasu si tím zkrátíte na 6 km.

Varianta pro náročné | 15,5 km

Mapy: https://mapy.cz/s/3qfh5

Když odbočujete ze žluté značky doleva před obcí Sobíšky po hranici lesa kus, doběhnete na křižovatku s modrou značkou a budete mít chuť si trasu prodloužit, běžte doprava na pole. Pokračujte po modré, která se klikatí mezi poli, až na kraj obce Zábeštní Lhota. Tam se dáte doleva podél domků a po 300 m jste na T křižovatce se zelenou značkou. Po ní se dáte doleva a klesáte lesním údolím až na silnici Čekyně – Penčice. Tady se bohužel nevyhnete kusu silnici. I zelená značka se totiž dává po silnici doleva. Proběhnete kolem restaurace vlevo (možnost občerstvení) a jste na silniční křižovatce. Dáte se spolu se zelenou značkou doprava směrem k Žeravicím a hned po necelých 100 m stále po zelené doleva. Zadní cestou po ulici Borošín proběhnete Čekyní. Běžíte asi 700 m a u kaple sv. Jana a Pavla se dejte doleva po ulici Zámecká. Doběhnete na hlavní cestu (ulice Pod Lipami) a dáte se po ní doprava. Tady je naštěstí chodník, takže nemusíte přímo po silnici. Po 150 m silnici přeběhněte a dejte se doleva ulicí Na Podlesí. Ta vede údolím, proběhnete kolem místní hasičské nádrže až k lesu. Po cestě pokračujte pořád dál, až doběhnete na T křižovatku s modrou značkou. Tam se dáte doprava a už jste připojení na výše popsanou trasu, když se objevíte na křižovatce se zpevněnou cestou na hřebenu nad Vinary.

Čtěte také

• Tipy na trailové běhy: Švédské šance Přerov
• Jak vybrat běžecký batoh a vestu? 
• Čelovky: Dobíjecí nebo na baterky? 

Většina běžců dospěje do stádia, kdy začne uvažovat o koupi běžeckého batůžku nebo vesty. Jak si vybrat ty správné a podle čeho se rozhodnout?

Odpolední proběhnutí "kolem komína" určitě zvládnete i bez pořádné výbavičky. Jestli vás ale čeká jakýkoliv delší běh, určitě oceníte místo, kam můžete uložit bundu, jídlo, běžecké hůlky, energetické gely, pláštěnku a taky pořádnou zásobu vody. Ve chvíli, kdy vám dojdou kapsy, je čas se poohlédnout po běžecké vestě, ledvince nebo batůžku. Jak si ale vybrat to správné vybavení? 

Všechny vesty a batohy

Ledvinka, vesta nebo batůžek? 

Běžecké ledvinky

Tohle je varianta, kterou známe spíš ze zimního běžkování. Ledvinky mezi běžci zas tolik nefrčí, protože se člověk na bedrech často dost potí, ledvinky navíc nemají tolik bodů k uchycení jako vesty nebo batůžky a na zádech často skáčou. Jestli vám ale stačí drobnější úložný prostor, můžete o ní pouvažovat. Na co se zaměřit u výběru? 

• velikost ledvinky - podobně velké ledvinky jaké byste si vzali na běžky vás budou zbytečně zatěžovat, poohlédněte se po něčem menším, 
• široký bederní pás - ledvinka se širším bederním pásem bude dostatečně pohodlná a nebude vás řezat ani při dlouhém běhu, 
• snadný přístup - podívejte se na rozložení kapes a vyzkoušejte, jak se vám bude pracovat se zipy. 

Běžecké vesty

Vesty jsou skvělá běžecká vychytávka. Oproti batůžkům nabízí mnohem méně místa, na těle je ale prakticky necítíte. Kapsičky vystačí tak akorát na nějakou zásobu vody, na uložení větrovky, klíčů a telefonu. Ideální na náročné běhy nebo na závody. Na čem by vám mělo záležet? 

• váha - pro vestičku je zásadní. Lehká vesta vás nikde neomezuje, nepřidává nic navíc. Lehoučké vesty od Salomon S/Lab váží kolem deseti deka. 
• počet kapes - raději více drobných kapes než dvě velké. Nebudete muset šátrat v hlubinách a přemýšlet, kam jste co dali,
• hydratační systém - dáváte přednost hydrovaku nebo lahvičkám? Obojí má své výhody i nevýhody, vestičky většinou obsahují spíš měkké lahve, ale najdou se i takové, které mají camelbag s hadičkou. Promyslete, která varianta vám bude příjemnější a všímejte si, jestli má hydrovak ochrannou fólii proti mrazu,
• objem - 5 litrů by vám mělo vystačit i na delší závody, pokud je vestička dostatečně prostorná,
• prodyšnost - hlavně u mužů se vestičky často nosí i na holé tělo nebo jen na tu nejtenčí první vrstvu. Všímejte si proto, jestli má vestička dostatečně prodyšnou síťovinu na exponovaných místech. 

Běžecké batůžky

Batůžky se hodí ve chvíli, kdy se chystáte na dlouhý běh nebo třeba horský závod s povinnou výbavou. Batůžky mají oproti vestám víc úložného prostoru, kam uložiště bundu i mikinu, čelovku, vodu, jídlo, termofólii a další nezbytnosti. Jak vybrat batůžek? 

• poloha na zádech - oproti klasickým batohům sedí ty běžecké na horní části zad a těsně přiléhají k tělu, 
• objem batůžku - rozsah objemů se pohybuje od 3 do 20 litrů, zvolte si ten správný, 
• popruhy - běžecké batůžky mají široké ploché a prodyšné popruhy, 
• hydratace - většina z nich je vybavena camel bagem nebo lahvemi, 
• poutka - dívejte se pečlivě, jestli mají speciální uchycení na běžecké hole, uvidíte, že jestli s nimi ještě neběháte, jednou se k nim propracujete, 
• dostatek kapsiček - poohlédněte se po kapsičce na mobil, která by měla být po ruce - pro ovládání hudby i pro přivolání pomoci, kdyby bylo potřeba. 

Podle značky

V Best4Run jsme si za 4 roky fungování vyzkoušeli opravdu slušnou řádku batůžků a vestiček. Postupně jsme se dopracovali k těm, které nám sedí nejlépe. Po pravdě - zjistili jsme, že není ostuda vyběhnout ani s batůžkem z obchodního řetězce. Pár jsme jich otestovali a většinou se nemají za co stydět. Technologie tradičních běžeckých značek, jaké prodáváme u nás, jsou ale přece jen propracovanější a materiály také mnohem déle vydrží. 

Montane

Batůžky Montane nás překvapily svými skvělými střihy a materiály a získaly si nás na dlouhou dobu. Edice VIA se rozprostírá do velikostí od 5 do 15 litrů, letos jsme ale přibrali i novinku Gecko, které je lehoučká, naprosto minimalistická, ale zároveň má spoustu kapsiček a jednoduché a rychlé zapínání.

Montane má navíc také řadu Woman, která se dokáže lépe přizpůsobit ženským křivkám. Všechny batůžky a vesty jsou vyrobeny z materiálů, které nepohlcují zápach, jsou odolné proti zatrhnutí a jsou optimálně prodyšné. 

Inov-8

Vesty Inov-8 jsou v trailovém běhání opravdu profíci a to, co dělají, dělají poctivě. V sekci běžeckých vest a batůžků se nerozmachovali co do šířky sortimentu, ale zůstali u několika málo pečlivě vyzkoušených a do detailu propracovaných kousků. 

Prakticky mají v aktuální kolekci tři modely - All Terrain Pro 0-15, Race Elite 10 a  Race Ultra PRO. Abyste nemuseli řešit nákup vesty a batůžku, dělají to tak, aby se z vesty dal jednoduše udělat batůžek připnutím přídavné kapsy a naopak. 

 INSTINCT

Běžecké vesty Instinct byly navrženy pro běžce na Ultra Trail du Mont Blanc. V čem jsou jiné? Jsou minimalistické. A tím myslíme opravdu minimalistické. Dostatek kapes pojímá velmi nenápadná konstrukce, která je navržená tak, abyste na všechno hned dosáhli. Na bundu na zádech i hůlky nad bedry. Výborné na nich je, že je můžete vyzkoušet ještě před tím, než si je koupíte. Jak na to mrkněte do článku #testyourInstinct Otestuj vestu, než si ji pořídíš. 

Jak vybrat správnou velikost? 

Pro správný výběr batůžku nebo vesty je potřeba zamyslet se nad tím, jaký objem vám bude vyhovovat, a také jakou velikost zvolit. Drtivá většina běžeckých batohů je totiž odstupňována velikostmi, některé jsou navíc přizpůsobeny mužské a ženské anatomii. 

Objem běžeckého batůžku

Rozumné batohy a vesty se pohybují v rozmezí od 3 do 15 objemových litrů. Větší než 15 litrové batohy jsou určeny spíš pro dlouhé výšlapy do hor, a přestože může být lákavé, že v nich unesete prakticky všechno, nejsou na běh úplně vhodné. 

• do 5 litrů - batůžek nebo vesta, které jsou vhodné na trénink i závod, kde můžete doplnit tekutiny. Vejde se do nich základní výbava - tyčinky, gely nebo jiné jídlo, lehká větrovka, mobil a klíče. Bývají vybaveny dvěma měkkými lahvemi v ramenních popruzích. Místo na camelbag v nich bývá, ale s ohledem na jeho váhu často není součástí. 
• do 10 litrů - batůžek, do kterého se pohodlně vejdete i při ultrazávodech. Kromě větrovky je tu místo i na mikinu nebo jinou druhou vrstvu, náhradní ponožky, čelovku, termoizolační fólii, dostatek jídla, příruční lékárničku, záložní zdroj baterek a další nezbytnosti. Takhle velké vestičky a batůžky už zpravidla bývají vybaveny hydrovakem, v těch dobrých je umístěn v termoizolačním obalu, který zajistí, že vám v něm voda nezmrzne ani rychle nezteplá. 
• do 15 litrů - tohle už je velikost, která se hodí i na turistiku nebo na dlouhé cyklovýlety. Takhle velký batůžek už je určen prakticky na svačinu pro celou rodinku. 

Objem bychom měli, teď je ještě potřeba dát si pozor na velikostní tabulky. Než se pustíte do zkoušení, mrkněte na velikost a pokud vybíráte online tak také na velikostní tabulku. Většinou se velikosti nijak zásadně neliší od klasických velikostí oblečení. Vesta by neměla být přiliš volná, zároveň by ale neměla nikde škrtit nebo táhnout. 

Hydratační systém

Hydratace je jeden z hlavních důvodů, proč většina běžců nakonec dozraje ke koupi běžeckého batůžku. Zatímco spoustu drobností si můžete uložit po kapsách, s vodou je to složitější. Běžecké vesty a batůžky obsahují hydratační vak s hadičkou, měkké plastové lahve nebo v lepším případě obojí. 

Měkké lahve

Jednoduchá varianta, kterou můžete vzít kdykoliv s sebou a snadno a rychle ji doplníte i na občerstvovačce. Salomon má na lahvičkách kulaté dno, díky kterému se lahvičky dají mnohem snáz zasunout do ramenních popruhů. Většina lahví má objem od 250 ml do 750 ml a do vestiček se dodávají v páru, pokud potřebujete tekutin víc, poohlédněte se po hydrovaku. 

Camelbag

Hydrovak, camelbag, camel. Plochá měkká lahev s hadičkou, kterou umístíte do batohu a nemusíte při běhu řešit žádné složité operace. Ty dobré se dodávají s takovou technologií, která zajišťuje smršťování vaku s ubývající tekutinou, a tím pádem zabraňují protivnému šplouchání na zádech. Vesty a batůžky, které jsou připraveny na camelbag jsou většinou vybaveny termoizolační vrstvou, která se postará o to, aby vám voda cestou nezamrzla nebo naopak vydržela dlouho chladná. Oproti lahvičkám je tohle velká výhoda. 

Naše tipy

Běžecký batůžek by měl sedět jako druhá kůže. Při zkoušení ho zkuste naplnit větrovkou nebo mikinou a vyzkoušejte, jak vám bude sedět prázdný i plný. Oproti klasický batohům ty běžecké sedí v horní polovině zad, neměly by zavazet pod rameny, měly by být stabilní a neměly by na zádech poskakovat. Všechno důležité byste měli mít po ruce, protože to nejotravnější je, když si najdete svůj běžecký rytmus, lovit na zádech zapadlou tyčinku nebo se zastavit a batoh sundávat. Které batůžky doporučujeme? 

Instinct PX 3.1L

Instict PX 3.1L je vesta na odpolední proběhnutí, když si potřebujete někam uložit klíče a vodu. Je velmi lehká a na zádech o ní nebudete vědět. Klíče od auta schováte do kapsy na zádech, tričko nebo lehkou větrovku do kapsy mezi lopatkami, do ramenních popruhů se vejdou dvě 600 ml lahve a zbývají ještě kapsičky na telefon a gel nebo sváču. 

Montane Gecko VP+

Už tu o ní byla řeč. Skvělý poměr cena/výkon, to je vesta Montane Gecko VP+. Dost kapsiček, pouto na hole, na které dosáhnete i když máte vestu na zádech a hlavní kapsa otevřená, abyste mohli jen sáhnout dozadu a vytáhnout větrovku, čepici nebo buff. Velmi příjemné překvapení od Montane. 

Inov-8 Race Ultra Pro 5 Vest

Klasika od Inov-8. Běžecká vesta Inov-8 Race Ultra Pro 5 Vest s dostatkem kapes, která se pyšní tím, že unese až 5 litry tekutin, pokud je budete potřebovat. Přitom je to stále vestička, která na zádech skoro není cítit. Inov-8 si libuje v dlouhých terénních bězích a takové je i vybavení. Připravené být vám parťákem v dešti, na horách, v mlze, v zimě i v horku. 

Čtěte také: 

• Čelovky: Dobíjecí nebo na baterky? 
• 10+ nových bot na jarní běhání
• 10+1 běžeckých přikázání
• Saucony Triumph ISO bodují