Jak běhat?, Strana 2

Trailová Vysočina, to je prostě láska. Možná se o ní u nás moc nemluví, ale jak jednou objevíte její krásu, těžko na ni zapomenete. Nejsou to ani Krkonoše, ani Jeseníky, ale příjemně zvlněný profil a rozlehlá krajina láká k proběhnutí.

Už vám chyběly moje tipy na trailové běhy? Dnes se vydáme na Vysočinu, která je pro běžce velmi příznivá svými rozsáhlými lesy a mírnějším profilem.

Trasa: 19,8 km | převýšení 380 m | Mapa ZDE

Dnešní výběh začíná v Čachnově, malé vesničce kus severně od Svratouchu ve střední části Vysočiny. Do Čachnova se můžete dostat vlakem, autobusem, na kole či autem. Tento výběh startuje u železniční stanice zkrátka proto, že vlak je můj nejoblíbenější dopravní prostředek.

Od zastávky se vydejte na jih po žluté značce. Brzy se odpojuje ze silnice směr Svratouch a vydává se po lesní cestě nahoru do lesa. Po necelých 2 km se žlutá připojí ke zpevněné cestě. Tady zpozorněte, protože za chvíli budete odbočovat doleva. Těsně předtím, než se cesta se žlutou značkou vynoří na louce, kde jsou vlevo zahrádky, vy odbočte mimo značku po zpevněné cestě doleva. Po asi 500 m přeběhnete potom a zpevněná cesta se stáčí levým údolím. Vy ale pokračujte rovně po úbočí klasickou lesní cestou, vpravo po sebou vidíte údolí s potokem. Po asi 800 m se opět připojujete na větší zpevněnou lesní cestu, kterou pokračujete rovně do kopce. Po dalších 700 m doběhnete na křižovatku s asfaltovou cestou a také s modrou turistickou značkou. Vydáváte se doprava, cesta je úplně rovná. A po vyběhnutí kopce se před vámi objeví Karlštejn.

Cože, Karlštejn na Vysočině?! Nenechte se zmást. Jedná se o méně známého jmenovce slavného českého hradu. Tady vás čeká menší lovecký zámeček v barokním stylu. Když jsem já běžela kolem, tak bohužel nebyl přístupný veřejnosti. Můžete ověřit, jestli se to nezměnilo.

Až se pokocháte, vydejte se doleva dál po modré značce. Seběhnete z kopce ke Knížecí studánce, kde se můžete přírodně občerstvit. Dál pokračujte po modré a stoupáte do přírodní památky Zkamenělý zámek. Uskupení skal se v lese majestátně tyčí a vážně připomíná nějaký zapomenutý hrad.

Můžete si dát nějakou horolezeckou vložku anebo rovnou dál pokračovat po modré. Po prudkém seběhu zatáčíte s modrou doleva po zpevněné cestě a po pár kilometrech dobíháte do další přírodní památky. Bohužel i zde se projevuje kůrovcová kalamita a hodně se v těchto místech kácí poškozený les, jak můžete vidět na fotce níže. Úvary v této přírodní památce se jmenují Milovské Perničky. Tady můžete dokonce odbočit doleva a vyšplhat se na vyhlídku. Vřele doporučuji.

Až se pokocháte, vraťte se zpět na hlavní modrou značku a pokračujte po ní dál na východ do další přírodní památky a hlavního cíle vašeho dnešního běhu. Přírodní památka Čtyři Palice je největším skalním uskupením, ke kterému se dnes dostanete. Pokud nemáte strach z výšek, opět doporučuji od rozcestí Čtyři Palice– vyhl., odb. skutečně odbočit doleva a vyškrábat se nahoru na skalní vyhlídku. Odměnou vám bude pěkný výhled na lesy Vysočiny.

V tomto bodě se naše trasa stáčí zpět směrem k Čachnovu. Vraťte se zpět na modrou značku a vydejte se po ní doprava, tedy po stejné cestě, jakou jste přibíhali. Asi 500 m za rozcestím Čtyři Palice – rozc. se lesní cesta připojuje na zpevněnou cestu a modrá značka se dává doleva. Vy se tentokrát vydáte doprava. Po asi 100 m seběhu z kopce přiběhnete na T-křižovatku, kde se vydáte po zpevněné cestě doleva. Pokračujete úbočím kopce, cesta se různě vlní, vy však stále zůstávejte na hlavní zpevněné cestě. Netřeba nikam odbočovat.

Po necelých dvou kilometrech narazíte na asfaltovou cestu, která je také cyklostezkou č. 4184. Po ní se vydáváte doprava. Čeká vás asi 3 km dlouhá asfaltová vložka, avšak v krásném lesním prostředí. Pak doběhnete na větší, tzv. Zelenoukřižovatku. Jedná se o jedno z evropských rozvodí na území ČR. Zde dochází k dělení vody odtékající do Labe a Dunaje. Pokud potřebujete, můžete spočinout v hezkém přístřešku. Jestli odpočívat nepotřebujete, pokračujte rovně po modré značce. Ta po chvilce stáčí po menší lesní cestě doprava. Proplétáte se mezi stromy a mírně z kopce sbíháte k Čachnovu. Po asi 1,5 km se dostáváte na louku do a mezi domky dobíháte zpět k železniční stanici.

V nohách máte 20 kilometrů krásným vysočinským lesem, plíce plné čerstvého vzduchu. To ani nemohlo bolet, ne?

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run.

"Běžel jsem tři roky, dva měsíce, čtrnáct dní a šestnáct hodin." Co nás naučil Forrest Gump o běhání?

1. Běhání čistí hlavu. 

​Forrest začal běhat (nebo spíš utekl), když mu zmizela jeho velká láska Jenny. Nezapomněl, ale pomohlo to.

2. K běhání není potřeba mít důvod

„Proč vlastně běžíte? Pro světový mír? Pro bezdomovce? Pro ženská práva? Pro životní prostředí? Pro ochranu zvířat?“ „Prostě se mi chtělo běžet.“

3. Je jedno, v čem začnete.

​No vážně, Forrest Gump měl na sobě kalhoty s puky, polotriko, kšiltovku Bubba Gump Shrimps Company a tenisky Nike.

4. Běhání je skvělý čas k zamyšlení. 

„Hodně jsem přemýšlel. O mámě, babičce, nejvíc jsem přemýšlel o Jenny.“ Jestli se trápíte s něčím, co potřebujete rozlousknout, obujte svoje tenisky a vyrazte ven. Změníte prostředí a nic vás nebude rušit od toho, co máte v hlavě.

5. Můžete někoho inspirovat, třeba začne běhat taky. 

A nemusíte o tom lidem kolem sebe ani moc říkat. Prostě je někdy vezměte s sebou.

6. Noví přátelé se při běhu hledají snáz než doma u televize.

Běhání, i když se to nezdá, může být docela kolektivní sport. Uvidíte, že ve dvou (třech, deseti) se běhá lépe.

7. Když je čas jít domů, prostě běžte domů.

​A je jedno, že jste dnes neuběhli svých 8 kilometrů nebo jste nedokončili trasu, kterou jste si na tuhle krásnou sobotu naplánovali. Když jste unavení, prostě se otočte a vraťte se.  

8. Občas šlápnete do něčeho, do čeho jste nechtěli.

To se stává nejen při běhání. A víte co je nejlepší? Prostě běžet dál a zbytečně se v tom nepatlat.

9. Nemusíte to umět. Forrest taky běhat neuměl.

​Jako dítě neuměl ani moc chodit. Možná je občas potřeba v sobě něco zlomit, abyste našli něco nového.

10. Občas je potřeba odložit minulost, abyste mohli jít dál. 

Minule jsem to nedal. Tohle jsem posledně zvorala. Takovou vzdálenost nemůžu nikdy uběhnout. Že ne? A co se tak vykašlat na to, co už bylo a vyzkoušet, co umíte teď? 

Do úspěšného modelu Inov-8 Roclite 290 přidali výrobci nově grafen. Vendula Horčičková, orienťácká reprezentantka ČR v nich běhá už třetí sezónu. Jak se jí inovace líbí? Je nadšená.

Když Inov-8 v roce 2017 představil svou novinku Inov-8 Roclite 290, hned jsme ji běželi otestovat. Tentkrát se běžel Zimní běh přes Kosíř, ráno nám auto na parkovišti rozmrzalo při -21°C. Přes den se vylouplo slunce, a to znamenalo, že na trati budou ledové úseky ve stínu, měkký sníh na slunci, zmrzlé kořeny a také namrzlý asfalt. Prostě jsme je nemohli otestovat lépe. Držely parádně na většině povrchů, s ledem si poradily obstojně, ale hřeby jsou hřeby. 

Inov-8 Roclite 290 je perfektní model, když hledáte botu na užším kopytě, potřebujete mít parádní záběr v bahně nebo na sněhu, ale do lesa běžíte přes kousek asfaltu. Má pevnou obsázku na špičce, noha v něm perfektně sedí a 4 mm drop dovoluje přirozený došlap na střed chodidla. 

Vendula Horčičková, která je v české repre orientačního běhu, v něm běhá už prakticky od roku 2017. Letos obouvá třetí verzi, do které Inov-8 přidal grafén. To proto, aby měl lepší adhezi na kluzkém povrchu a víc vydržel. Jak je s nimi spokojená? 

"Poslední model jsem vyhazovala po 1 600 kilometrech, což je slušná výdrž tak jsem zvědavá, jak dlouho vydrží tyhle. Po pár týdnech běhání v nich chválím grafén, díky kterému bota drží na kluzkém povrchu. Z toho jsem nadšená."

"Líbí se mi na nich, že mají úzký střih. Ostatní Inov-8 modely mi tolik nesedí, protože mám úzkou nohu. S touhle jsem ale běhala snad všude a vždycky mě perfektně podržela."

Náš tip: Inov-8 Letos uvedl na trh také novinku Inov-8 Roclite 275. Je o něco tlumenější a pohodlnější než její bráška Inov-8 Roclite 290. 

Anička pro vás připravila další report z trailových závodů. Tentokrát si zaběhla naši srdcovku - Hostýnskou osmu. 65 kilometrů s převýšením 2 900 metrů. Jaké byly?

Ahoj všichni běžci i neběžci. Jmenuji se Anna. Běhám. Chodím po horách. Jezdím na kole, na skialpech. Jezdím po světě. Nejčastěji je mým parťákem můj manžel Honza. Nějak jsme se u všech těch bláznivin našli. 

Letos jste o mně už jednou slyšeli. Napsala jsem pro vás report z Horské výzvy v Beskydech. A co jsem si pro vás přichystala tentokrát? 10. 8. proběhl v mých milovaných Hostýnkách závod Hostýnská osma a já jsem tam nechyběla. Jaké to bylo? Kolik krizí mě na 65 kilometrech s převýšením 2 900 m potkalo? 

Fenomenální závod

Jedním slovem, tento závod byl fenomenální! Skvělá organizace, skvělí fanoušci na trati, výborně připravené občerstvovačky na každých cca 10 km, parádní jídlo v cíli. Stále rodinná atmoška, i když závod v kruhu rodinném to rozhodně nebyl, a pokud jste po závodu totálně neodpadli, tak jste ještě mohli zapařit. Organizátoři to po závodu nezabalili a nejeli domů, ale ještě z toho udělali večírek. Za mě zatím nejlepší závod, na kterém jsem kdy byla. Nekecám. Fakt.  

Startovalo se z Rajnochovic od obecního úřadu, den před závodem nebo ten den si vyzvednete startovní balíček a pak už se můžete jen těšit. Nebo se bát. My si připlatili ještě za Inov8 trika, na kterých je i logo H8. Takže pak můžete machrovat jako já. Tričko má mimo jiné boží materiál a můžete si ho také koupit přímo v Best4Run (bez loga H8, samozřejmě). 

Z Rajnošek nás vyhnali hned na kopec, konkrétně na Kunovickou hůrku. Odtud jsme šli pro první čipnutí do Láz a vesele pokračovali na Tesák. Z Tesáku jsme si vyšlapali přes Čerňavu na Jehelník (ten kopec nesnáším) a valili na Chvalčov, kde nás čekala super občerstvovačka, tam jsem už měla teda celkem dost a to jsme měli slabou půlku za námi.

Sorry, chlapi. 

Z Chvalčova jsme si to “vyfrčeli” na Hostýn k rozhledně, kde mě chytla druhá míza, protože jsme běželi směrem na Klapinov. Ale ouha, přes Obřany, pro mě premiéra. Ale na ten Klapinov jsme stejně došli. Z Klapinova na Pardus a dólů z kopce až k Chatě Grůň. Tam už jsem si fakt na chvíli lehla do trávy. A nebyla jsem jediná. Z Grůně nekonečným stoupákem na Troják, kde nás čekali fajn týpci na předposlední občerstvovačce a pak dál pořád nahoru a dolů až na Tesák. Před Tesákem mě chytla asi největší krize jakou jsem kdy měla. Ale když jsem viděla unavený chlapy, tak mě to trochu (víc) povzbudilo. Sorry, chlapi.

Závěrečný kopec na Kelčák dal zabrat, ale dali jsme ho! A teď už dolů do Rajnošek, paráda, tam to znám, jen to seběhnu a jsem tam. Ale omyl. Organizátoři nezklamali, poslali nás kdesi přes houští a popadané stromy do lesa. A co čert nechtěl, skoro vybitá čelovka, tma jak v pytli a do toho začalo hustě pršet. 

Nicméně, protože se nevzdáváme a skvělá atmoška z Rajnošek už byla nadosah, dostali jsme se za potlesku všech do cíle! Uf, bolelo to, ale medaili máme a dali jsme to! Jsem tak šťastná, že se celou dobu usmívám, bomba, příště mě tam máte zase! 

Jediné co jsem špatně zvolila, byly boty. Na mé Inov8 Trail Talon 235 nedám dopustit, ale pro příště bych zvolila víc tlumenou trailovou obuv. Mé Inov8 jsou měkčí, na konci jsem už trochu trpěla a cítila každý šutřík. Hodily by se nejspíš Inov-8 Trail Talon 290. Ale stálo to za to, Hostýnky jsou prostě moje srdcovka.

Pravá a nefalšovaná moravská trailová klasika. Kdo nebyl u slona, není běžec ani turista, je to pecivál a nic neví o životě. Nový tip na trailové běhy Venduly Horčičkové vede právě tudy až k vrcholu Kralického Sněžníků. Velice osvěžující, že?

Po delší odmlce se vracím s tipy na trailové výběhy v různých lokalitách naší krásné České republiky. Tentokrát vás nebudu šetřit a vezmu vás na svůj letní dlouhý běh do pohoří Kralického Sněžníku. Pravá trailová paráda.

Trasa 30,2 km | Převýšení 1134 m | Trasa zde

Výběh začíná na vlakové zastávce Podlesí. Já konkrétně jsem jela z Přerova rychlíkem do Olomouce, kde jsem přestoupila na další rychlík směr Jeseník. Z něj jsem po hodině jízdy vystoupila v Hanušovicích a přesedla do motoráčku směr Dolní Lipka. Všechny vlaky pěkně navazovaly, čekaly na sebe a celkově mi cesta zabrala 1:45, což podle mě není taková katastrofa.

Od plechové boudičky s nápisem Podlesí jsem se vydala kousek doleva k silnici. Tam jsem se dala doprava a už jsem se napojila na modrou značku, které mě dovede až na rozcestí Stříbrnická – sedlo. To bude ale až za 16 km, takže trochu popořádku. 1 km musím přežít po silnici, pak už se dávám doleva údolím směrem k Vojtíškovu. Vojtíškovem stoupám mezi hezkými chalupami až na konec vesnice. K mému zklamání i za Vojtíškovem modrá značka pokračuje po asfaltce. To je pro mě nejslabší věc na tomto výběhu – z Vojtíškova až na rozcestí U Sedmi cest, tedy 5 km, se běží po mírně stoupající asfaltové cestě.

Zato potom je to naprostá paráda. Modrá značka pokračuje po travnaté pěšince mezi nízkými smrky, houpe se po hřebenu přes paseky s krásnými výhledy, lesem s vysokým borůvčím, kolem lesnické chaty Babuše, kolem bunkrů. Tohle je pro mě čistá radost.

Po modré dobíhám až na rozcestí Stříbrnická – sedlo, které už leží u hranic s Polskem. Čeká mě závěrečný stoupák na samotný vrchol Kralického sněžníku – 2 km s 220 m převýšení. Volím českou červenou značku, která je delší a tím pádem mírnější. Probíhám kolem slůněte, osvěžuji se vodou z pramene Moravy a pak už hurá nahoru. Vrchol je sladký.  Mám štěstí na počasí, výhledy jsou na všechny strany opravdu luxusní.

Po chvíli kochání, svačině a odpočinku je načase vydat se na cestu zpět. Pokud máte rádi prudké technické seběhy, můžete běžet 3km po hranici po zelené polské značce až na rozcestí Gleboka Jama, kde se po žluté dáte doprava a připojíte se na mnou popsanou trasu. Já preferuji mírnější seběhy, takže pro zpáteční cestu volím opět červenou. Přes Stříbrnická – sedlo pokračuji po červené dál, užívám si výhledu Pod Ludmilou, osvěžuji se u Adélina pramene a prohlížím si hezky spravenou Kapličku Panny Marie. Tady se červená odpojuje doleva, já ale pokračuji po modré do Stříbrnic.

Cestou míjím ještě křížovou cestu. Ve Stříbrnicích musím asi kilometr po silnici, pak uhýbá doprava a přes louky dobíhám do svého cíle – Starého Města pod Sněžníkem. Na hodinkách mám 30 km za 3:15. Jsem maximálně spokojená. A co vy?

Zpět domů jedu opět vlakem – motoráčkem do Hanušovic, následně rychlíkem směr Brno do Olomouce a tam přesedám na rychlík do Přerova. Celkově mi cesta zpět zabere 1:53. Tento výběh je tak hezkým celodenním výletem, který podle mě stojí za to.

• Trasa: Podlesí - Vojtíškov - U Sedmi cest - Souš - Babuše - Podbělka - Sušina - Černá kupa - Stříbrnická - Králický sněžník - Stříbrnická sedlo - Vyhlídka Pod Ludmilou - Adélin pramen - Stříbrnice - Staré město pod Sněžníkem 

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run. 

Horská výzva. Legendární závod. Jaké to je zaběhnout si ho poprvé? Dneska tu máme report Anny Marie Cudrákové, která si závodem prošla, nebo spíš proběhla. O tom, jaké na vás čekají krizičky a co pomáhá si přečtěte v novém článku.

Ahoj, jmenuji se Anna. Běhám. Chodím po horách. Jezdím na kole, na skialpech. Jezdím po světě. Nejčastěji je mým parťákem můj manžel Honza. Nějak jsme se u všech těch bláznivin našli. 

Předpokládám, že většina z vás, běžců, už někdy slyšela o trailovém závodu Horská výzva. Pokud jste "jen slyšeli" nebo vůbec neznáte, přináším pro vás report právě z tohoto závodu, konkrétně z beskydské etapy. 

Anička a Honza na trase Horské výzvy (ti dva vzadu). Foto: Jakub Stryk

Co je vlastně Horská výzva? 

Závody se konají zpravidla od jara do podzimu a na výběr bývá kolem 7 různých míst po celém Česku, kde si lze závod během tohoto období zaběhnout. Výhodou je, že si můžete vybrat ze třech variant tras - short, half a long. Long trasa je opravdu pro machry, kteří se nebojí uběhnout minimálně 60 km s převýšením přes 3 000m. Dokonce se začíná už v noci, respektive za pět minut půlnoc, masakr. Ale aspoň si dáte velkou část trasy v noci a nevidíte ty kopce, to je nakonec možná i výhoda. Half je kolem 40 km s převýšením více než 2 000m a poslední trasa short je obvykle v rozmezí 13-20 km. 

Foto: Jakub Stryk

Horská výzva v Beskydech

My s Honzou (rozuměj já a moje nápady) jsme vybrali trasu half, protože jsme se tohoto krásného závodu zúčastnili poprvé, tak ať se moc neodvaříme. Závod se konal předposlední víkend v květnu. My jsme si vyjeli už v pátek, abychom si vyzvedli startovní čísla a nemuseli se tak v sobotu ráno stresovat. Samotný start byl v amfiteátru na Horečkách v Trojanovicích. Po celkem příjemném vyběhnutí nás za chvíli čekal celkem solidní výstup na Velký Javorník, kdo to tam zná, ví, že je to celkem nekonečné stoupání v serpentinách. A protože jsem se snažila držet tempo, myslela jsem, že sotva jsem vyběhla ze startu, obrátím to zase pěkně zpět. Naštěstí jsem to nějak dala a hned z Javorníku nás čekal krásný seběh (ty miluju!) až na sedlo Pindula.

Foto: Jakub Stryk

Z Pinduly jsme si to štrádovali opět pěkně do kopce až na Černou horu a z ní nás zase čekal seběh až na Dolní Bečvu, kde byla první občerstvovačka. Cosi málo jsme snědli, doplnili zásoby vody a zase jsme pelášili dál, tentokrát na Pustevny přes Skalíkovu louku. Během těch cca 10 km jsem opět všechno vypila, ale na Pustevnách nás naštěstí čekala další a poslední občerstvovačka. 

Foto: Jakub Stryk

Z Pusteven už pak přes sochu Radegasta až k Radhošti, odkud nás už čekal zase seběh až k sedlu Pindula přes Černou horu, kde jsme už ráno byli. No a teď to nejhorší nakonec, výstup, kterého jsem se nejvíc obávala - zpět na Velký Javorník. Už dvakrát jsem tudy šla dolů a pokaždé jsem si říkala, že tudy nikdy nechci jít nahoru, už vůbec ne po 35 km. A co čert nechtěl...  A víte jak to dopadlo? Nakonec jsem tam celkem vyběhla jak nic až jsem se sama divila. A z Javorníku pak šupky dupky po serpentinách až k cíli, kde jsme doběhli s časem 7:50.

Jak se mi Horská výzva líbila? 

Klidně bych si ho zopakovala! Zezačátku mi teda moc nesedl, celou cestu na Javorník jsem se bila do hlavy, ale jakmile přijdou mé oblíbené seběhy, neznám bratra. Menší krize přišla na Radhošti, ale byla opět brzy zažehnána seběhem a sluchátky s hudbou. S Honzou jsme čekali, jestli se pohádáme, přeci jen takový náročný závod, ale nic, prostě silná dvojka. Jediné co bych trochu vylepšila je trasa, protože jsme cca 3,5 km běželi po asfaltu na Pustevny, ale dalo se to přežít. A taky trošku občerstvení, vody a ionťáků bylo dost, ale jídlo nestíhali dobrovolníci chystat, tak byl každý rád, že si aspoň něco málo zobl.

Tak co, přihlásíte se? Pokud máte aspoň něco naběháno a milujete hory, tak vezměte parťáka a jděte do toho! Nás v srpnu čeká Hostýnská osma a Best4run budou u toho. A pokud nevíte co si na takový závod obout, přečtěte si nový článek. 

Dlouhý horský závod většinou běžíte proto, abyste něco zažili. Nádherné horské scenérie, pořádnou partu běžců, nadšení při startu i vyčerpání v cíli. Aby se ke všem těm zážitkům nepřidaly puchýře a otlaky na nohách, máme pro vás pár tipů na boty, které se hodí na Horskou výzvu, Beskydskou sedmičku, Hostýnskou osmu a podobné trailové závody.

Na dlouhých závodech už nestačí jenom odhodlání. Zatímco pětku nebo desítku jste schopni za cenu určitých obětí uběhnout i v jarmilkách po bráchovi, dlouhé závody vyžadují pořádnou výbavu. Kromě té povinné vřele doporučujeme nejen kvalitní vestičku, výživu, nepromokavou bundu, sudocrém, ale taky skvělou čelovku a pár náhradních ponožek. Když sprchne, oceníte, že se budete mít do čeho přezout a nerozmáčíte si chodidla jako houby. Tolik tedy k výbavičce s sebou a teď zásadní otázka - co na nohy? 

Chcete si užít pohodlíčko

Jestli na dlouhých tratích hledáte pohodlí, sáhněte po některém ze širokých a dobře tlumených modelů Inov-8, po klasice od Salomon nebo botách od Hoka. Horské závody vám předloží šutry i bahno, lesní cesty i asfalt, a proto je dobré sáhnout po univerzálce. Mezi nimi vynikají například tyhle modely. 

Inov-8 Parkclaw G 280

Inov-8 Parkclaw G 280má podrážku určenou z větší části na pevný povrch. Inov-8 udává 60% asfaltu, 40% terénu. Díky svým špuntům ale dokáže pěkně podržet tam, kde vás nečeká hluboké bahno, ale spíš nějaká ta lesní a polní cesta, jehličí nebo mokrá tráva. Největší výhodou téhle boty je velkorysá šířka, takže se jí nemusí bát ani běžci s pořádnou nohou. Pohodlná, dobře tlumená univerzálka. 

Inov-8 Trail Talon 290

Inov-8 Trail Talon 290. Nejuniverzálnější univerzálka ze všech univerzálek. Přeloženo do češtiny - jedna z našich nejoblíbenějších bot od Inov-8, která snese 50% pevného povrchu a 50% terénu. Relativně široká, díky 8 mm dropu příjemně pohodlná. Máme ji otestovanou na valašských kopcích i v hanáckých polích a musím říct, že podržela i v bahnitých sebězích. 

Hoka One One Challenger 5

Hoka One One nás baví čím dál víc a bavíme - li se o univerzálních botách, je tady jejich model Challenger. Stejně jako ostatní boty Hoka nabízí opravdu velice komfortní tlumení. Kolébkový systém, který pomáhá došlapovat na přední část nohy, a který vás při běhu žene dopředu, sice nemusí vyhovovat úplně všem, ale pokud vám padne, máte na nohou skvělou botu na dlouhý závod. Smíšený povrch je pro tuhle botu jako dělaný. 

Inov-8 Trailfly Ultra G 300 Max

Nejtlumenější trailovka, jakou Inov-8 zatím vyrobil. Nebude tak rychlá jako ostatní modely, ale u takhle dlouhého závodu vám jde možná spíš o pohodlí, že? Inov-8 Traifly Ultra G 300 Max je vybavená dělenou podrážkou pro dokonalejší došlap, s podrážkou určenou na měkký povrch vybavenou grafenem, díky kterému snese nějaký ten pevný asfalt a šotolinu nebo kamenitý povrch. Tohle je na opravdu dlouhatánské běhy. 

Altra Lone Peak

Nulový drop je u Altry něco, na co si musíte zvyknout. Jde to ale rychle a věřte, že její šířku oceníte nejen na dlouhých horských závodech. Asi nejběžněji používanou botou na horské běhy je Altra Lone Peak. Široká, s pevnými obsázkami, dobře tlumená a pohodlná. Jestli máte rádi barefootové střihy, ale chcete si být jistí dobrým tlumením, je Lone Peak skvělá volba. 

Chcete vyhrát

Hoka Speedgoat

Už sám název Hoka Speedgoat napovídá, že v DNA této boty je rychlost. Hoka tady ubrala něco málo ze svého legendárního tlumení, aby uvolnila místo rychlosti. Vyšší špunty této boty jsou určeny výhradně pro terénní záležitosti, takže zvažte, jaký bude terén na vaší trase. Zážitek z běhu ve Speedgoat ale stojí za to. 

Brooks Caldera

I přes vysoké tlumení a komfort je Brooks Caldera botou, která dokáže i zrychlit. Její tlumení vám zpříjemní každý krok, zároveň návratnost energie je obrovská. I přes svůj masivní vzhled vás bota v terénu podrží a budete mít pocit jistoty a stability. Díky podélnému rozdělení podrážky pod patou, se boty přizpůsobí prakticky jakémukoliv terénu. 

Brooks Cascadia

Brooks Cascadia je sázka na jistotu. Zajistí vám komfort jak na ultramarathon, tak na kratší výběhy do terénu. Díky Trail Adapt systému si bota poradí s jakýmkoliv terénem, a i občasné přeběhy přes silnici vás určitě nezaskočí. Poradí si i s ostrými kameny, proti kterým se Cascadia chrání balistickým Rock shieldem, který je vložen mezi dvěma vrstvami tlumící pěny. 

Inov-8 Trail Talon 235

Zatímoc Trail Talon 290 unese i težší běžce, Inov-8 Trail Talon 235 skvěle poslouží při nabírání rychlosti. Stejně široká jako její těžší verze, ovšem lehčí, rychlejší a energičtější. Pokud máte naběháno, sáhněte rovnou po ní, běh si užijete a naženete nějakou tu minutu navíc. 

Saucony Endorphin Edge

Závodní trailovka? Jedna nová je tu od Saucony. Saucony Endorphin Edge je vybaven karbonovou desku, takže se v ní běhá fakt hodně rychle. Navíc má velmi dobré odvětrávání, takže se hodí i do parného léta. Tohle je bota na bednu. 

Další tipy na výbavu ve videu oficiálního českého distributora značky Inov-8:

• boty Inov-8 (Trailfly Ultra G 280, Trailfly Ultra G 300 Max)
• vesty Inov-8
• lahve a kelímky Inov-8
• oblečení Craft (Nanoweight, Active Extreme), Inov-8 (Stormshell)
• hole Leki
• výživa Enervit
• čelovky Silva (Trail Run Free)

Třetí výběh nás zavede k nedalekému Helfštýnu. Zaparkuj kolo nebo vůz na kraji lesa na cestě mezi Lhotou a Paršovicemi, nazuj boty a poběž!

Jestli v okolí Přerova existují luxusní trail spot, je to rozhodně okolí Helfštýna. Z Hranic, Lipníka nebo Přerova k němu dojedete pohodlně na kole, ani se u toho pořádně nezapotíte. Trailíčky jsou pak namotané v okolí jednoho z největších středoevropských hradů, vedou hlubokými lesy a roklinami, pasekami a loukami, na tvrdém i měkkém povrchu. Prostě lahůdka. V tomhle prostředí se jezdí i legendární Author Šela Marathon, který letos obohatí i trailový běh, tak pojďte potrénovat. 

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run. 

Základní varianta |  11,6 km | Mapa zde

Hned od startu se dej doprava po cestě na kraji pole. Obtoč roh pole za pravou rukou a po chvíli přeběhni po pěšince potok. Za potokem pokračuj po pěšince doleva. Pěšinka se vlní lesem kousek od kraje pole, až na větší cestu. Po ní po kraji pole pokračuj asi jeden kilometr (také značeno jako červená cyklotrasa podle mapy.cz, ale nemám ověřeno). Cesta začne zatáček doleva do lesa a připojí se na ni modrá značka. Ty pokračuješ pořád dál po modré, po pravé ruce se otvírá pole směrem k Soběchlebám. Po asi 1,2 km (kus za prudkou zatáčkou) se modrá značka a cesta odchylují od pole a dávají se více do kopce. Pokud si to nechceš zkrátit (viz níže tip pro začátečníky), odboč po velké lesní cestě doprava a pokračuj víceméně po rovině. Za asi 1,5 km seběhneš do údolí s asfaltovou cyklostezkou. Ty se dáš mírně doprava po zpevněné cestě údolím a po asi 200 metrech zatočíš doleva do kopce po lesní cestě. Tou po hřbetu postupně vybíháš až na hlavní helfštýnský hřbet, po kterém vede silnice ze Lhoty do Paršovic a taky červená značka. Dáš se po ní doleva a chvíli necháš nohám odpočinout, když běžíš víceméně po rovině a po asfaltu. Po jednom kilometru na rozcestí Pod Krásnicí, kde silnice odbočuje doleva a červená pokračuje rovně, se ty vydáš doprava po zpevněné cestě (a modré cyklo značce, pokud mě mapy.cz nešálí). Po této vrstevnicové cestě obkroužíš kopce Krásnice a vynoříš se na louce pod Hlefštýnem. Buď si můžeš dát vrcholovku a vyběhnout po asfaltce k Helfštýnu, nebo mu zamáváš zespodu z kraje louky a pokračuješ po cestě rovně. Doběhneš na T křižovatku s červenou, dáš se po ní 50 m doprava a hned zase doleva na lesní cestu. Tou pokračuješ rovně asi 350 m až doběhneš pod prudký svah. Cesta se tam dělí, doprava pokračuje víceméně po rovině, ty se ale dáš po menší cestě doleva do kopce. Cesta se postupně zmenšuje, ale běžíš dobře, pokud jdeš pořád trochu do kopce. Cesta pak mírně zatočí doleva a zase se zvětší. Taky začínáš běžet více po rovině. Pokračuješ pořád po této cestě, která asi po 400 m zatáčí mírně doprava, lehce se zavlní a už se před tebou objevuje známá asfaltka. Dáš se po ní doprava a už vidíš okraj lesa, pole a své auto. Vítej v cíli!

P.S. Pokud vám připadá popis nesrozumitelný nebo složitý, může vám pomoci tato orienťácká mapa https://mapy.orientacnisporty.cz/mapa/sisemka-2013 nebo tato https://mapy.orientacnisporty.cz/mapa/helfstynska-hora-2017 (částečně se překrývají, ale některé oblasti jsou jen na jedné z nich).

Tip pro začátečníky: Neodbočuj z modré značky doprava, ale pokračuj rovně až na křižovatku s asfaltovou červenou U Huberta. Trasa se ti zkrátí na 9,5 km https://mapy.cz/s/3qrDW

Varianta pro náročné: „Přidej si kopce!“ 13,6km | Mapa zde

Nepokračuj po asfaltové červené, ale dej se na rozcestí U Huberta doprava dolů po žluté. Seběhni kopec až se připojí ke žluté modrá, tak se po obou dej doleva po vrstevnicové cestě. Na rozcestí Za Krásnicí se dej po modré prudce doleva nahoru a pokračuj po ní až pod Helfštýn. Vyběhni si po asfaltce na Helfštýn, zamávej hradu a seběhni dolů po červené. Až červené překročí příjezdovou cestu na Helfštýn, opusť ji a dej se doleva po lesní cestě. Ta překříží modrou, přejde přes potok a dál jde úbočím mírně nahoru. Až doběhneš na větší křižovatku, u které je oplocenka (kus oploceného lesa), dej se doprava. A už jsi na výše popsané cestě směrem k cíli.

Čtěte také: 

• Tipy na trailové běhy: Přerovem za mamuty
• Tipy na trailové běhy: Švédské šance Přerov
• Jak správně vybrat běžecký batoh a vestu

Proběhnout se pěkným trailem s výhledy na město, pokochat se přírodou a trochu se porozhlédnout po krajině, kde se kdysi proháněli mamuti. Takový je dnešní tip na trailový běh Venduly Horčičkové.

Další tip na trailový běh vede opět okolo Přerova, ale slibujeme, že se podíváme i do jiných koutů Čech. Vendula Horčičková si pro vás dnes připravila lahůdkovou trasu plnou krátkých prudkých stoupání, tahlých lesních pěšinek, seběhů a pěkných výhledů. Vede nejenom kolem jediného přerovského vinohradu, ale také kolem trasy světoznámého závodu Extrém Race. 

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run. 

Základní varianta | 10,4 km

Mapa: https://mapy.cz/s/3qfeE

Dnešní trasa začíná ve Vinarech, obci kousek od Přerova. Na start trasy se můžete dopravit přerovským MHD, autem či na kole, nachází se totiž přímo na autobusové zastávce v obci.

Až budete na místě připraveni vyběhnout, vydejte se na severovýchod po modré a žluté turistické značce. Po nich oběhněte Vinary. Cesta začne stoupat a na konci domků zatočí doprava do lesa. Po hřbetu běžíte až na rozcestí Zamazalka, kde se značky oddělují. Vy se vydáte doprava po žluté a běžíte až na konec lesa směrem k obci Sobíšky. Nevyběhnete už na pole, ale dáte se po neznačené cestě doleva mírně z kopce. Po 200 m doběhnete na křižovatku s modrou značkou, kde se dáte doleva a běžíte zpět nahoru na hlavní hřeben nad Vinary. Když doběhnete nahoru na zpevněnou cestu, modrá se dává doleva zpět na rozcestí Zamazalka. Vy se ale dáte přesně na druhou stranu, doprava, a běžíte po zpevněné cestě lesem. Asi po půl kilometru se les otvírá a po levé ruce budete mít zahrádky nad Vinary a louku. Vy pokračujete po cestě stále rovně, až se kolem lesa a pole dostanete na silnici, která vede z Přerova do Čekyně. Silnici přeběhněte a pokračujte po zpevněné cestě stále rovně. Minete po levé ruce přerovskou rokli (autokrosové závodiště) a běžíte dále mezi poli. Po kilometru zatočte první odbočkou doleva a dostanete se nad žernavský lom. Ten oběhněte zprava a až doběhnete na T křižovatku, dejte se doleva. Pokračujte kus rovně a až doběhnete na další T křižovatku se zpevněnou cestou, dejte se doprava. Po 250 m zatočte ostře doleva. Připomíná vám to něco? Ano, tady se dnešní trasa částečně kryje se závodem Ledňáček s Best4Run

Po dalších 150 m se dejte opět doleva. Tentokrát po polní cestě, která stoupá k zahrádkám. Současně by to měla být značená cesta v rámci Naučné stezky Předmostí do pravěku. Po této značce vystoupejte kolem zahrádek k sadu a kolem něj doprava nad přerovskou rokli. Cestou si můžete užívat výhledy na Přerov z opačné strany, než minulý týden ze Švédských šancí. Nad roklí doběhnete na T křižovatku se zpevněnou cestou, kterou jste přibíhali. Dáte se doprava a stejně jako před pár minutami přeběhnete silnici Přerov – Čekyně. Pokračujete po značce Naučné stezky kus rovně mezi poli a pak se po ní dáte doprava směrem k Čekyňskému kopci. Po pravé ruce se nachází Přírodní památka Na Popovickém kopci, která vám opět otvírá hezký výhled na Přerov. Vy pokračujte po značce naučné stezky, která kopíruje louku a kraj lesa (zatáčí mírně doleva), až se zanoří do lesa, kde se na T křižovatce potkává se zelenou turistickou značkou. Tam se dáte doprava a běžíte dolů z kopce. Zelená se po chvíli odpojuje doprava, ale vy pokračujete prudce dolů z kopce po značce Naučné stezky. Když se vynoříte z lesa, už jste na ulicí Doubí ve Vinarech. Po ní běžíte kousek rovně a pak hned první ulicí doleva. Pak doběhnete na hlavní ulici ve Vinarech, Vinařskou, po které se dáte doprava a už jste zpět na autobusové zastávce. Jste v cíli a máte dobrý pocit z pěkných 10 km v nohách. Gratuluji.

Tip pro začátečníky: Nepřebíhejte silnici Přerov-Čekyně, ale rovnou zatočte doleva směrem k Čekyňskému kopci. Trasu si tím zkrátíte na 6 km.

Varianta pro náročné | 15,5 km

Mapy: https://mapy.cz/s/3qfh5

Když odbočujete ze žluté značky doleva před obcí Sobíšky po hranici lesa kus, doběhnete na křižovatku s modrou značkou a budete mít chuť si trasu prodloužit, běžte doprava na pole. Pokračujte po modré, která se klikatí mezi poli, až na kraj obce Zábeštní Lhota. Tam se dáte doleva podél domků a po 300 m jste na T křižovatce se zelenou značkou. Po ní se dáte doleva a klesáte lesním údolím až na silnici Čekyně – Penčice. Tady se bohužel nevyhnete kusu silnici. I zelená značka se totiž dává po silnici doleva. Proběhnete kolem restaurace vlevo (možnost občerstvení) a jste na silniční křižovatce. Dáte se spolu se zelenou značkou doprava směrem k Žeravicím a hned po necelých 100 m stále po zelené doleva. Zadní cestou po ulici Borošín proběhnete Čekyní. Běžíte asi 700 m a u kaple sv. Jana a Pavla se dejte doleva po ulici Zámecká. Doběhnete na hlavní cestu (ulice Pod Lipami) a dáte se po ní doprava. Tady je naštěstí chodník, takže nemusíte přímo po silnici. Po 150 m silnici přeběhněte a dejte se doleva ulicí Na Podlesí. Ta vede údolím, proběhnete kolem místní hasičské nádrže až k lesu. Po cestě pokračujte pořád dál, až doběhnete na T křižovatku s modrou značkou. Tam se dáte doprava a už jste připojení na výše popsanou trasu, když se objevíte na křižovatce se zpevněnou cestou na hřebenu nad Vinary.

Čtěte také

• Tipy na trailové běhy: Švédské šance Přerov
• Jak vybrat běžecký batoh a vestu? 
• Čelovky: Dobíjecí nebo na baterky? 

Venku začíná být krásně a každého běžce už svrbí nohy. Proto jsme pro vás připravili ve spolupráci s Vendulou Horčičkovou seriál s tipy, kam jít v okolí Přerova na delší jarní výběh. Nechte se inspirovat, obujte boty a vyběhněte!

Přerovákům a okolním velmi dobře známá trasa, která využívá to málo kopečků, co u nás na Hané máme. Zmapovala ji pro vás česká orientační reprezentantka Vendula Horčičková, která je v Přerově doma, ale většinou ji potkáte na závodech po celé republice a ve světě. Trasu za humny ale skvěle zná. 

Základní varianta: 10,5 km

Mapa: https://mapy.cz/s/3pOMn

První trasa částečně kopíruje Běh 11. listopadu, takže věřím, že pro většinu přerovských běžců nebude žádnou novinkou. Nicméně ji mám moc ráda a je to pro mě takový základ trialových možností v okolí Přerova. Přeci jen, Švédské šance jsou aspoň nějaký kopec, což je u nás na Hané trochu nedostatkové zboží. A navíc, odměnou vám bude hezký výhled na celý Přerov a když viditelnost dovolí, tak ještě mnohem dál. Když to zkusíte, uvidíte.

Trasa začíná u atletického a fotbalového stadionu na ulici Alšova v Přerově. Po ní se vydáte na východ a u restaurace Victoria zahnete doprava. Běžíte, vpravo máte zeď tenisových kurtů, vlevo zahrádky. Druhou odbočkou se dáte doleva mezi zahrádky. Následuje mírný táhlý kopce až k nově rozestavěným domům. Domy oběhněte zleva a ocitnete se u hvězdárny. Tady se dáte doprava po panelové cestě, která klesá jižně mezi poli směrem k ostrůvku zahrádek.

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run. 

Proběhněte středem zahrádek až na jejich konec a tam se dejte doprava po travnaté mezi k lesíku. Lesíkem proběhněte šikmo mírně do kopce po jediné pěšince, která tam vede. Za lesem se vynoříte na křižovatce, kde pokračujete víceméně rovně (cesta se stáčí mírně doleva a opět klesá).

Následně doběhnete do ďolíku na křižovatku s asfaltovou cestou (zde se Běh 11. listopadu dává doprava; pokud nebude váš den, i vy si zde trasu můžete zkrátit). Vy pokračujete rovně po travnaté mezi osázené pár stromky. Některé části jsou oplocené, ale vždy se dá proběhnout dál. Až už to nejde po mezi rovně, dáte se doprava a pokračujete dál mírně do kopce po travnatém pásu s pár stromy. Až doběhnete na polní cestu dáte se doleva. Vpravo na horizontu už můžete vidět lesík – to jsou Švédské šance! Nevydávejte se k nim však přímo první odbočkou doprava, ale počkejte na druhou značenou také žlutou značkou. Poté se dostanete do zmiňovaného lesíka, kde najdete i válečné bunkry. Pozor, občas v nich ještě někdo bydlí.

Pokud vás bunkry nelákají, pokračujte po žluté ven z lesa až k rozcestníku „Švédské šance“. Hurá, jste tady. Teď už to bude jen z kopce, víceméně. Mimochodem ten houpavý profil mám na této trati tak ráda. Ale zpět k popisu. Pro ještě lepší výhled se dejte u rozcestníku doprava a popoběhněte pár desítek metrů. Tady je Přerov jako na dlani.

Až se pokocháte, vyběhněte doprava podél ovocných stromů, zase směrem k lesíku. Cestou si můžete ještě přečíst u památníku, co se vůbec na Švédských šancích dělo. Jinak míjíte lesík po pravé ruce. Až doběhnete na křižovatku ve tvaru T, dáte se doleva sbíháte po polní cestě, kterou jste přibíhali. Tentokrát se ale nevydáte po travnaté mezi, ale pokračujte pořád rovně k domům v Újezdci. Na další T křižovatce se dáte doprava a oběhnete zahrádky. Pořád máte po levé ruce zahrádky a po pravé pole.

Další T křižovatka je s asfaltkou. Dáte se po ní kousek doleva a za bývalým rybníkem první odbočkou hned zas doprava. Pokračujte kolem zahrad mírně do kopce. Na vršku kopce se dáte doprava a hned doleva. Míříte opět mírně z kopce, vpravo dole vidíte zahrádky, jejichž prostředkem jste dnes už probíhali. Cesta pomalu přechází do roviny a stáčí se doprava až ke zmiňovaným zahrádkám. Těm zamáváte a dáváte se mírně doleva po panelové cestě vzhůru k hvězdárně. Tam už to znáte, vlevo rozestavěné domy. Vy se jimi propletete až doběhnete k dalším, tentokrát přerovským zahrádkám.

Abyste neběželi stejnou cestou jako na začátku, oběhněte celý blok zahrádek zleva a až pak se dejte dolů z kopce. Na jejich konci zatočte po pěšince doprava. Ta vás opět zavede mezi zahrádkami a tenisovými kurty k restauraci Victorie a zpět ke stadionu. A jste zpět, pěkný výkon! A příště zas jinam. 

Tip pro začátečníky: trasu zkrátíte na 7,5km, pokud dojedete autem ke hvězdárně (první odbočka vpravo po výjezdu z Přerova směr Bystřice pod Hostýnem).

Varianta pro náročné: 17km

Mapa: https://mapy.cz/s/3pOMP

Trasu výrazně prodloužíte, pokud nezatočíte po žluté doprava k vrcholu Švédských šancí, ale pokračujte pořád rovně dolů směrem k Beňovu. Na T křižovatce se dejte doleva. Cesta vás navede na most přes Moštěnku a do obce Beňov.

Beňovem běžte stále rovně, až kousek za hřbitovem se dejte doprava. Tato ulice vyústí na silnice Moštěnice – Beňov, po které se dáte kousek doleva. Hned jak to půjde, zatočte doprava po zpevněné cestě mezi poli. Po ní pokračujte asi 2 km do obce Dobrčice. V Dobrčičích seběhnete na T křižovatku. Tam se dejte doprava a po asi 200 metrech zatočte znovu doprava.

Cesta mezi domy se brzo změní na polní cestu, kterou se kolem křížku dostanete až k moštěnické kyselce. Pokračujte stále rovně přes silnici, most přes Moštěnku a ulicí Hlinky až na T křižovatku u zámecké zahrady. Tam se dejte doprava a hned doleva ulicí Pod Skalkou. Chvíli předtím, než končí asfaltka, se dejte doleva. Spojka vás dovede na další asfaltovou cestu, kde se dejte doprava.

Podél domků v Moštěnici běžíte asi půl kilometru, než se cesta změní na polní a zalomí lehce doprava. Držíte se vpravo a začínáte stoupat na Švédské šance. Proběhnete kolem malého lesíku a jste u rozcestníku Švédské šance. Tady se napojujete na 10 km trasu. Užíváte si výhledu a vracíte se směrem k Přerovu.

Čtěte také: 

• Posilování kotníků: využijte schody
• Jak běhat z kopce
• V čem běhat, když je bahno? 

Úvodní foto: Bearfoto