Výrobci
Články
    Proč nakupovat v Best4Run?

     Doprava v ČR nad 2 000 Kč ZDARMA

     

     Všechno zboží skladem

     

     Diagnostika došlapu zdarma

     

    Kamenná prodejna v Přerově

     

    Jak se stát z hobíka maratoncem?

    Jak se stát z hobíka maratoncem?  - Best4Run - Běžecká speciálka    Katka Müllerová začala běhat závody teprve loni. Časem ale zjistila, že by zvládla i delší závod než pětku nebo desítku. Svůj první maraton zaběhla letos na podzim. Jak to vypadá, když jste takovou vzdálenost nikdy neběželi a na co se na maratonu připravit? Pojďme se podívat, co to znamená stát se z hobíka maratoncem.

    V první řadě bych chtěla začít tím, jak jsem se k takovému „skvělému“ nápadu dostala. Minulý rok jsem začala běhat závodně, nejdřív jen krátké závody 5 -10km, to mi ovšem nestačilo a přihlásila jsem se i na olomoucký půlmaraton, na který jsem se připravovala od zimy, a který jsem chtěla zaběhnout pod dvě hodiny. To se mi bohužel šesti minuty nepovedlo a do cíle jsem doběhla zklamaná. Nicméně nejsem typ, co by se vzdal, ještě ten den jsem se přihlásila na ústecký půlmaraton a tam svůj čas zaběhla i s rezervou sedmi minut. 

    Jenže co teď? Cíl pokořen, chtělo to další výzvu…

      

    Pár dní po půlmaratonu jsem se dozvěděla, že se běží v Hradci Králové maraton. Ano, přesně v tu chvíli se mi v hlavě zrodila myšlenka – kolik lidí v mém okolí tohle zaběhlo? „Rozhodně musím být mezi prvními“ - přihláška podaná, zaplacená, ale co teď? Nějaký plán, jak na takovou vzdálenost natrénovat, jak s jídlem, kde brát energii? Na taktiku nebyl čas… Měsíc utekl jako voda a já se postavila na start hradeckého maratonu.

    Na start jsem přiběhla trochu hekticky mezi posledními, neboť jsem nemohla najít vstup do koridoru – aspoň jsem ale nepřemýšlela nad tím, co mě čeká, ale na to abych vůbec stihla start.

    Dav se rozbíhá… Vyrazila jsem v tempu, ve kterém běhám půlmaraton.Prvních 20 km byla „pohoda“, nic nebolelo, tempo jsem zvolnila a užívala si běh lesem, v hlavě mi probíhaly jen čísla, kolik je km do cíle, jaké tempo běžet, abych byla v cíli v „rozumném“ čase. Kilometry ubíhaly, síly ubývalo.

    Po 35 kilometrech jen tak nezastavíš

      

    První krize přišla na 30. km – začaly bolet nárty – měla jsem moc utáhlé boty, ale představa, že se zastavím a zohnu ke šňůrkám? Už bych se asi nenarovnala. Tempo už bylo dost slabé. Na občerstvení jsem se snažila doplnit síly – ionťáky, napečené buchty, banán – super, chytla jsem druhý dech a můžu pokračovat. Ano, po kilometru se mi slabost vrátila a já opět tahala nohy za sebou.

    Na 35. km jsem už krizi nevnímala, i když mě od pasu dolů bolelo vše. Nevšímala jsem si času, tempa, ale jen běžela.Blížila se občerstvovačka –nápad, že chvíli zastavím, v klidu se napiji, najím, se rozplynula – po tolika kilometrech se jen tak zastavit prostě nejde. Tělo bylo zvyklé běžet a jakékoliv zastavení ihned vedlo k hrozným křečím do prstů a lýtek. Fajn, tak poběžím bez zastavení.

    Na hodinkách mi pípl 40-tý kilometr a mě zaplavovaly endorfiny a pocit štěstí, už jen dva km! V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem to dokázala, překonala bolest, ale hlavně sama sebe. Do očí se mi vlily slzy.

    Pocit v cíli už popsat nedokážu, to se musí zažít

    Rada pro běžce, co se spontánně rozhodnou běžet maraton? Povolit šňůrky, do batůžku plno sladkostí a do uší sluchátka. Nedokážu si představit běžet bez nich! Uběhnout maraton je krásná zkušenost, už teď se těším na letošní květnový pražský maraton, kde bych si chtěla čas maličko vylepšit!

     
    CHCETE VĚDĚT O NOVINKÁCH A AKCÍCH JAKO PRVNÍ?
    Přihlaste se k odběru novinek